Ráno přišla pochvala od pana učitele němčiny. Syn se zlepšil ve stupňování. Jenom ta úprava, ale i ta je asi „nejlepší z možných“. Zhlédneme video o sympatické seniorce, která ví, jak namíchat Apfelsaftschorle, ale nemá moc ráda kedlubny. Manžel se činí v matematice, už si osvojil i osovou souměrnost. Celá rodina opakuje Archimedův zákon. Dcery se v hodinovém výukovém pořadu snaží polapit, „co už milion let pohání lidstvo kupředu“.

Během vaření oběda začínají docházet studentské práce mých studentů na pražské FF. U Jevtušenka je „upřímné já, naléhavé, zapřísahající a odvrácené od zdrženlivé krásy“. Jak v Babím jaru, tak v Koridě autor s oblibou využívá ich-formu a sám se transformuje do obětí. A futuristé se zase snaží na syntaktické a fonetické úrovni osvobodit samotné slovo. Jejich manifest je psán velmi stručně a úderně, tak jak bylo u tohoto směru zvykem. Cílem je především předat patřičné negativní emoce ke všemu starému a klasickému. Poukazují na to, že slova Puškina, Dostojevského a dalších nemají v moderní společnosti žádnou váhu.

Někteří zahraniční studenti podávají i osobnější zprávy: „Byly to dva těžké týdny na rozhodnutí (a zábavné dobrodružství v Minsku, kde mě přes běloruskou hranici na letiště nepustili do Čech a musela jsem se vracet zpátky vlakem do Moskvy). I když jsem přečetla předchozí materiály, nemohla jsem dát dohromady myšlenky ve stresové situaci. Dneska mi to konečně vyšlo.“

Odpoledne beru děti na procházku. Starší děti se zabaví spolu, s nejmladší hraju „dračák“. Mám 105 litrů lektvaru a mluvícího tučňáka. Když budu mít trochu štěstí, najdu zázračnou smůlu. Jestliže lektvar „namatlám“, obživne židle, začne „skákat a lítat“. To už jsem ale ve „vysokym levlu“. V noci prý můžu hledat souhvězdí, ale někdy se to nemusí hodit. Hra se ale nakonec obrací v hledání ztracené babičky. Přepadnou nás sice lupiči, ale „mami neboj, jsou slepí“. Jak vidno, i dcera tíhne ke konceptu nejlepšího z možných světů.

A další den zase nanovo.