Vydavatelství Euromedia Group ve své divizi Universum vydalo nedávno v grafické úpravě blyštící se zlatem novou edici Starých pověstí českých od Aloise Jiráska. Knihu pro vydání připravil literární historik Eduard Burget, napsal předmluvu a pořídil též vysvětlivky a komentáře. Pokud se týče právě jejich pojetí, mohlo by se říci, že se jedná o edici novátorskou.
Rovina komentářů je tím, co nové vydání Jiráska zakládá, co jej má – jak se říká – udělat, protože na rovině textové přípravy jde o převzatou edici Karla Komárka z České knižnice (na copyrightové straně je uvedeno „dle kritického vydání z NLN z roku 2001“, bližší informace o edičním zpracování absentují). Editor se nespokojuje totiž s tradičním pásmem vysvětlivek někde v hlubinách zadní aparátové části svazku, nýbrž využívaje většího formátu publikace rozvrhuje zejména po vnějších stranách pásmo komentářů, které mají vedle podoby textové ještě hodně výraznou obrazovou složku. To samo o sobě by ještě mnoho neznamenalo, zásadní je přístup, s jakým editor pro tuto složku materiál vybírá. Eduard Burget v závěru předmluvy zdůrazňuje, že cílem nového vydání je v aparátové části pomocí textových a obrazových anotací doložit „inspirační zdroje, ze kterých autor pro svou práci čerpal,“ odkázat „na tzv. ‚druhý život‘ Jiráskových pověstí“ anebo ukázat, „jak výrazně [jejich vydání] v dalších letech ovlivnilo mnohá díla české populární kultury“ (s. 21). Tomuto pásmu je předsazeno Burgetovo úvodní slovo, které na několika stranách čtenářsky přístupně popisuje kontext, v němž se první vydání Pověstí ocitlo (akcentuje se zaplnění vakua vzniklého v 90. letech po bojích o RKZ), načrtnut je i autorův životaběh s důrazem na milníky v jeho díle (zde by se dalo vytknout, že mohla být zmíněna Jiráskova dosti podstatná role v manifestu českých spisovatelů v roce 1917).
V knize se tak vedle pásma původních autorových nerozsáhlých vysvětlivek pod čarou setkáme s různorodým materiálem, který je jednou vztažen k celku jednotlivého příběhu, jindy je usouvztažněn ke konkrétnímu místu v textu. Textové vysvětlivky se pohybují ve víceméně tradičním napětí od objasnění významu zastaralých slov (zde se zjevně kalkuluje s dětským čtenářem) po rámcovou informaci o historických událostech tak, jak to dovoluje současný stav poznání nebo obecně přijímaná interpretace. V obrazové příloze dominuje asi nejznámější výtvarný doprovod Věnceslava Černého, ale uplatnilo se i množství ukázek z Alše a dalších. Další desítky obrazových komentářů tvoří fotografie míst, objektů či památníků. Ukázky obálek, titulních listů, plakátů apod. zpřítomňují ony inspirační zdroje a druhý život Pověstí. Mluví-li se v příloze o otiscích Jiráskova díla v oblasti populární kultury, pak se tím asi myslí nejen motto celé publikace z Cimrmana, ale též Nepraktovy ilustrace, přebal desky se Spejblem a Hurvínkem, obrázky z filmů Bílá paní či Noc na Karlštejně, obálka knihy F. R. Čecha Dívčí válka, popř. ukázky z komiksu Obrázky z českých dějin a pověstí z roku 1980 (které se snad dají přetisknout jen z recese).
Jiráska jako vydavatelský projekt Euromedie pojí jedna spojitost s dalšími tituly nakladatelství, které mají zjevně reagovat na svět současného čtenáře. Pěkně to je vidět na úplně jiném žánru, v němž se vydavatelsky angažuje divize Ikar. Ta vrhla na trh bestseller ze žánru poezie, z angličtiny přeložený soubor veršů Láskou ji nespoutáš, od autora, který si říká Atticus. Kniha je snůškou banálních povídaček, které se dostalo kýčovité úpravy, jíž dominují černobílé naivní fotografie. Vydání je ovšem skvělým marketingovým tahem, protože – a proto to zde zmiňujeme – autor duchaplných básniček je totiž původně plnič Instagramu se statisícovou čtenářskou základnou. Skutečnost, že překlopením básní ze sociální sítě do knihy dojde k tomu, na co by se daly vztáhnout verše – měli bychom chuť napsat – opravdového básníka „I z bengálského tygra / se v cirkuse udělá / šašek“, nikomu ve vydavatelství dobré spaní nekazí. Za přítomnými Starými pověstmi českými stojí v jádru stejná úvaha. Modelový čtenář pohybující se v multimediálním prostoru musí dostat v knize trochu toho, na co je zvyklý z internetu, tedy vlastně text s množstvím hyperlinků, jejichž výběr není řízen jasným principem a nemá popsatelnou hranici.
Koncept tohoto „inspiromatu“ je bezesporu poutavý, ale jak se takto pojatá edice zaběhne, zda bude vydavatelství pokračovat v ediční řadě dalšími tituly, zda a jakého si kniha nakonec vyprofiluje čtenáře, je-li to celé životaschopný koncept, to vše se asi teprve uvidí. Jisto je, že co se nějakého vážnějšího obcování s původním Jiráskovým textem týče, nemůže takto pojatá edice při rezignaci na jakékoli hlubší uchopení celku i jednotlivých jevů přinést nějaký zásadnější nový pohled.