Po realizaci druhého, rozšířeného vydání Holanova díla v Pasece (1999–2011), po vydání řady jednotlivin či výborů, odstartování německých spisů pořádaných Heftrichem a Špiritem, řadě monografií (Blažíček, Galmiche, Opelík) i „monografií“ (Křivánek) se konečně dostává i na knižní vydání většího celku Holanovy korespondence. Editor Martin Dvořák do svazku s názvem Umlkám do čekání shrnul oboustrannou korespondenci Vladimíra Holana s desítkou literátů a připravil ji k vydání v nakladatelství Akropolis Filipa Tomáše. Pokračování textu Konec čekání – a dál?

Škoda, že Harold Bloom (11. července 1930 – 14. října 2019) nebral své vlastní teze ke kanonicitě západní literatury o něco více vážně: desítky let autorské volnosti a dokonalého badatelského zázemí spolu s gigantickou pamětí a čtenářskou hbitostí jistě mohly vydat podstatnější intelektuální přínos než nesčetná obiter dicta, nalévaná do rámců, jejichž arbitrárnost se Bloom v podstatě nesnažil skrývat. Pokračování textu Zápasy Harolda Blooma

Ve čtvrtek 24. 10. 2019 proběhla v prostorách pražské FAMU Konference Stankovič, pátý podnik tohoto odborného, přednáškového, diskusního a společenského typu, který uspořádala redakce časopisu pro literaturu a výtvarné umění Revolver Revue. Po I. M. Jirousovi (2013), Janu Lopatkovi (2016), F. X. Šaldovi (2017) a sympoziu, jehož tématy byly v „osmičkovém“ roce komunismus, elity a dnešek (2018), se ohniskem nynějšího setkání stala osobnost básníka, filmového kritika, časopiseckého a novinového redaktora a angažovaného občana Andreje Stankoviče (1940–2001). Pokračování textu Kolem Stankoviče

Do Bibliografie Jiřího Brabce za léta 1951‒2019, která vyjde v nejbližších dnech při příležitosti Brabcových devadesátých narozenin jako zvláštní příloha časopisu Slovo a smysl, jsme s kolegy Jiřím Flaišmanem a Michaelem Špiritem nezahrnuli jubilantovo angažmá v rubrice periodika Nové knihy Kritický metr, jen jsme v úvodu zaznamenali údaje otisků této rubriky. Princip Kritického metru spočíval totiž v posuzování domácích literárních novinek pouze prostřednictvím přidělování určitého počtu hvězdiček. Ovšem „co napovídají hvězdičky“ – jak o souhrnu výsledků psala také tehdejší redakce – o Brabcově hodnocení původní české prózy a poezie? Pokračování textu Kritický metr Jiřího Brabce

O existenci souboru nevydaných básní Jiřího Karáska ze Lvovic, které má k dispozici pražský antikvář Karel Křenek, se v úzké badatelské obci již dlouho vědělo. Na sklonku tohoto léta se tyto texty konečně dostaly ke čtenářům. Velmi pěkně vypravený svazek s názvem Emilovi, podtitulem Sonety vepsané do knih a druhým podtitulem Neznámé básně 1902–1932 edičně připravil sám Karel Křenek, který jej také ve své edici Starý svět (sv. 3) v nákladu 255 výtisků vydal. Editor si ke spolupráci přizval Filipa Hynka, jenž k neobsáhlé knížce (64 stran) napsal jednostránkový doslov. Pokračování textu Marná lásky snaha (k edici Karáskových textů Emilovi)

Zanedlouho bude publikována kniha textů Jana Hanče (1916–1963), jež představí poněkud odlišný, byť související typ slovesného vyjádření známého z předchozích dvou, resp. tří titulů. V Událostech, jež v celkové edici sdružovaly autorovu sbírku z roku 1948 a následné strojopisné a rukopisné texty z konce čtyřicátých let a z přelomu let padesátých a šedesátých, převažovaly krátké projevy v próze, od sentence aforistického rázu po příběh s pointou nebo úvahu takříkajíc s ponaučením. Většinu těchto próz a básní spojoval iluzivní rozměr deníkového zápisu a okolnost, že Hanč z nich koncipoval jisté celky  – ať už jím byla sbírka zůstavená de facto jako strojopisná maketa budoucí knihy, nebo úhledným rukopisem vedený sešit, zaplněný buď od první do poslední stránky, či jen rozepsaný. Pokračování textu Co bylo před Událostmi

Je podzim, editoři začínají nejčastěji čelit otázkám, kdy již konečně do nakladatelství dodají rukopis. Vzhledem k dotacím a grantům to je pravděpodobně nejzazší termín, aby titul do konce roku v rámci „blitzkriegové akce“ vyšel. Podařilo se nám shromáždit některé užitečné formulace, které lze v takové situaci editoru dobře upotřebit. Pokračování textu Podzimní ediční kurtoazie

Internetová stránka czechlit.cz přináší jako zářijové téma příspěvek Romana Kandy, který se pod titulem Od skepse k novým iniciativám: poznámky k české literární vědě po roce 2010 pokusil načrtnout oborovou mapu této dekády. Kandovi se bezesporu povedlo přidržet se hlavního pravidla každého gangstera, který si – jak kdesi napsal již Karel Čapek – hledí předně toho, aby vždy vystřelil první. Potenciál otvíráku (snad) širší debaty je tedy nespornou předností Kandova textu. Připojím k němu zde pouze drobnou glosu, nikoli esej, který autor, coby vyznavač odvážnějších žánrů (viz závěrečný medailon R. K.), pokládá za „vrchol literárního umění“. Pokračování textu Na okraj jedné bilance

V pondělí 16. 9. uplynulo dvacet let od smrti grafičky a básnířky Naděždy Plíškové. Po souborném vydání jejího literárního díla (jež nakladatelství Torst dalo na knihkupecký trh v den vernisáže autorčiny výstavy v Museu Kampa, 31. 5. t. r.) může editor – autor těchto řádek – zběžně rekapitulovat: Pokračování textu Všechno v jedné krabici

V souvislosti s novým vydáním Máchova Máje publikoval Jaromír Slomek glosu s titulem Přeceňovaný: Karel Hynek Mácha (Týdeník Echo z 1. 8. 2019). Navázal v ní na své starší věštby, podle nichž se Máchovo dílo, na rozdíl od takového K. J. Erbena, postupně stává a v budoucnu se také stane nesrozumitelným (takto např. Slomek v Orientaci LN z 12. 11. 2011). Nové je nyní u Slomka vysvětlení, že Erben, jemuž dává kritik zřejmě přednost před pěvcem Máje, „zůstává v Máchově stínu“, a to nikoli pro svou menší čtenářskou přitažlivost, ale kvůli „‚tiché dohodě‘ puncovaných literárních historiků“. Pokračování textu Jaromír Slomek odhaluje spiknutí literárních historiků