V závěru příspěvku z 23. dubna 2020 zde Michael Špirit psal o „zájmové stranickosti“ odborné komise pro hodnocení literárních periodik. Citoval přitom formulaci „komise nevznesla výhrady“, kterou bylo v rámci dotačního řízení Ministerstva kultury ČR pro tento rok doprovozeno ocenění časopisu Host. Tato komise „nevznesla vážnější výhrady“ ovšem ještě k jednomu titulu, a sice k internetovému projektu spojenému tentokrát opět s Hostem, literárnímu portálu H7O. Obdařila jej štědře návrhem letošní dotace, který znamená proti roku 2019 rekordní navýšení bezmála o 60 procent.

V minulých článcích o výsledcích práce této komise tu byla věnována pozornost pouze tištěným literárním periodikům. Jak komise přistoupila k žádostem pro podporu literárních časopisů vydávaných na internetu? Podle výstupu pro veřejnost, jenž je k nalezení na internetových stránkách MK ČR, je jeden z šesti hodnocených časopisů určen „poměrně úzkému okruhu čtenářů, čímž snižuje svůj dosah a přínos pro obor“, webové stránky druhého „byly v době prvního zasedání komise v dlouhodobé rekonstrukci, tudíž nebylo možné jejich podobu adekvátně vyhodnotit“, další tři mají zase problém s propagací.

Úroveň propagace, která podle kritérií spolu s „webovou prezentací, dostupností periodika a ohlasem“ tvoří v celkovém hodnocení jen deset procent, je patrně pro komisi kruciální – jinak by metody šíření tak vytrvale nepřipomínkovala. O jaké ukazatele se však při měření míry propagace komise opírá? A jaké kompetence k posouzení potřebného stupně propagace k tomu členové komise, jež je složena převážně z literárních vědců, mají? Kdy je to jen „malé minus“, kdy jsou v ní „rezervy“ a kdy už je prostě „nedostatečná“? A v čem je toto kritérium vlastně tak podstatné?

Jediný projekt, který byl přijat bez námitek a má také jistě odpovídající propagaci, je, jak jsme řekli v úvodu, portál H7O. U něj komise namísto nějakých připomínek pouze kvituje, „kladně“ či „s potěšením přijímá“ a jeho přínos považuje za „nezpochybnitelný“. Ačkoli zkusmo zjištěným rozsahem publikovaných článků i jejich počtem má H7O, pokud se nepletu, ani ne třetinu objemu portálu iLiteratura.cz – podle komise „nejkvalitnějšího periodika v ČR“ –, jeho dotace tvoří více jak polovinu toho, co dostane iLiteratura. Zdá se tedy, že se zde konečně našel ten správný vzorec, nikoli však pro literaturu, jak zní podtitul H7O, ale pro dotace, hlavně v dotačním řízení MK ČR.