Celkem zřídka se stává, že výsledky celoživotního zaujetí soustavně pracujícího badatele mají značnou setrvačnost a působí na výzkum či přímo na dílčí publikace i dlouho po jeho odchodu. K takovýmto badatelům patřil jistě i Petr Holman (viz nekrolog zde), s jehož jménem je významně spojena i realizace nedávno vydané edice Básnických spisů Otokara Březiny v České knižnici. Jako spolueditor tohoto svazku chápu vydání této edice jako jednu část epilogu za bezprostředním vlivem Petra Holmana v březinologickém bádání. V dlouhodobé perspektivě však bude Holmanův odkaz působit dále, a to (s přihlédnutím k ediční problematice díla) hned ve třech základních rovinách.

K nejvýraznějším badatelským počinům Petra Holmana patří jeho dvousvazkové vydání Březinovy Korespondence (Brno, Host 2004). Touto edicí vyvrcholil několik desítek let trvající Holmanův zájem, lépe snad říci živelný sběr všeho, co se dotýká Březinova epistolografického díla. Svědectví o Holmanově všeobepínajícím interesu i o ten nejmenší detail z Březinova života a o sebemenší ohlas na jeho dílo dokládá mohutný svazek Březiniana II (Praha, Triáda 2012), který mimo jiné dokladuje složitou cestu vedoucí k realizaci obřího souboru dopisů. Právě edice z roku 2004 zůstane provždy základním kamenem, od něhož budou směřovat všechny další výzkumy Březinových dopisů i listů básníkových adresátů. Potvrdilo se to již v realizované dvojsvazkové edici Demlových dopisů Březinovi, kterou – ještě právě za participace P. Holmana – k vydání připravil tým Daniely Iwashity (Praha, ÚČL AV ČR 2018). Iniciační roli Holman do značné míry sehrál i v  projektu právě připravované edice dopisů Anny Pammrové, psaných převážně francouzsky a adresovaných Otokaru Březinovi, jejichž nález Petr Holman oznámil ve sborníku Otokar Březina 2008 (Vsetín, D. Malina 2010).

Také v oblasti Březinovy esejistiky zanechal Petr Holman významnou stopu, a to nejen svými edicemi Hudba pramenů a jiné eseje (Praha, Odeon 1989), respektive Eseje (Olomouc, Votobia 1996). Nedlouho před svou smrtí totiž významně přispěl k tomu, že se do pražského Literárního archivu PNP dostal mnohasetstránkový konvolut Březinových rukopisů, jehož jádro obsahuje textový materiál k posud nevydané knize úvah Skryté dějiny. Holman tento po desetiletí nepřístupný (protože držený v soukromém majetku) soubor nadšeně charakterizoval v úvodním slově ke sborníku Otokar Březina 2018 (Praha, Togga 2019): „… je mou nad jiné milou povinností i nekonečnou radostí oznámit, že v říjnu 2018 se konečně podařilo tento ohromující, mimořádný a i v obecných dějinách světové literatury ojedinělý soubor rukopisů objevit a nově otevřít světu… Obsahuje mj. velké množství novějších a nových pracovních verzí pozdních esejů, čistopisy, koncepty, vsuvky, poznámky, glosy, ale i vlastnoruční rukopisný přepis studentských veršů, koncepty a náčrty mnoha dalších veršů, dopisů jiných adresátů básníkovi, náčrty věnování etc. etc.“ (s. 9). Zpřístupnění tohoto konvolutu tak bezpochyby znamená nový impuls pro základní ohledání pramenné základny Březinova díla a mimo jiné si též v prvé řadě říká o vytvoření nové kritické edice Březinova esejistického díla.

I v případě zveřejňování Březinovy poezie zanechal Petr Holman hlubokou stopu. O její vydání usiloval již v osmdesátých letech, později pomýšlel na její ediční uchopení v rámci rozsáhlé edice souboru celého Březinova díla, realizoval dvojjazyčnou, latinsko-českou edici básní (Červený Kostelec, P. Mervart 2013) a nakonec po řadu let odkládal vydání poezie v České knižnici. Rok před jeho smrtí jsme se s Michalem Kosákem s Petrem spojili a domluvili se s ním, že společnými silami připravíme vydání pěti, resp. šesti Březinových básnických knih právě pro edici Česká knižnice. Svazek Básnických spisů, který vyšel na konci loňského roku s komentářem Josefa Vojvodíka (v roli editorky se na něm spolu s námi významně podílela Tereza Nováková), sleduje Petrem zamýšlené ediční řešení, tj. vydána je nově prověřená a jazykově revidovaná a vysvětlivkami opatřená kritická edice Březinových Básnických spisů editorů Miroslava Červenky a Břetislava Štorka z roku 1975. Toto vydání může dočasně uspokojit potřeby knihkupeckých pultů, avšak nemohlo reagovat na základní výzvu v oblasti Březinových prací veršem. Jelikož Petr Holman pro edici Březinovy poezie nezanechal významnější podklady a protože od posledního knižního souboru nás dělí cca devadesát let (třísvazkové vydání Miloslava Hýska, 1933), otevírá se zde pole pro nově koncipovanou soubornou edici Březinových prací veršem. Jejím úkolem bude především soustředit veškerý dochovaný materiál (včetně bohaté tvorby juvenilní), zpracovat jej a zveřejnit, kriticky zhodnotit varianty a zpracovat je do různočtení, a mimo jiné nově otevřít a prověřit možnost volby výchozího textu z ne zcela spolehlivého vydání poslední ruky (1926).

Ztráta Petra Holmana vytvořila pomyslný hluboký předěl v březinologickém výzkumu. Výzvy, které svým dílem naznačil, ovšem čekají – v ideálním případě na podobně zaujatého badatele.