Bibliografické soupisy, natož publikované v knižní podobě, současný vědecký provoz vytlačuje kamsi na okraj zájmu, v lepším případě je nahrazuje nejrůznějšími databázemi. Ani jejich uplatnitelnost ve výkazech „hodnocení vědy“ nebývá valná. Přitom je to spíš záležitost současné vědecké politiky než prostého faktu, že bibliografie či soupis tvoří jeden z nenahraditelných, široce využitelných – a využívaných – nástrojů pro zájemce z řad veřejnosti, odborníků, studentů či knihovníků.

Nová kniha Jiřího Brabce Periodika a sborníky 1939–1945 (Triáda 2023) jako by nás vracela o celá desetiletí zpět – míněno k poctivé heuristické práci, kdy literární historik trpělivě stránku za stránkou procházel desítky svazků nejrůznějších periodik. Taková práce stojí velké množství času (v tomto případě několik desetiletí), práce, úsilí a vytrvalosti, ale výsledek pak stojí za to. Plodem autorova mnohaletého výzkumu je precizně sestavený soupis více než dvou stovek periodik a sborníků vycházejících v období Protektorátu, zahrnujíc v to také tiskoviny vydávané v exilu. Jiří Brabec se uvedenému období věnuje dlouhodobě už od šedesátých let, publikoval na toto téma řadu studií, v úvodu ke knize tento svůj zájem rekapituluje: „Můj zájem o periodika, motivovaný literární historií, se postupně přesouval k poznávání specifické role různých periodik v duchovním kontextu Protektorátu. Jakým způsobem si řada listů uchovávala relativně svobodný prostor navzdory tlaku moci?“ (s. 7).

Odpověď na tuto otázku žádná databáze nikdy neposkytne, ovšem výsledek systematického průzkumu v podobě knižního soupisu může přinejmenším k odpovědím ukazovat cestu. Brabcova kniha však není jen „čistokrevná“ bibliografie, jako jí byly knihy Tomáše Pasáka Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939–1945 (1980) nebo Jaromíra Kubíčka Noviny České republiky 1919–1945 (2004), na něž publikace navazuje. Každé heslo je také v této publikaci opatřeno důkladnými a revidovanými bibliografickými údaji (nakladatelské údaje, doba vydávání, případně zákazu), charakteristikou obsahu, výčtem jmen přispěvatelů a nadto i sekundární literaturou. Oproti klasické bibliografii jsou zde lapidární charakteristiky periodik obohacené o sice střídmé, přesto literárněhistoricky cenné zhodnocení. Na několika místech se autor neubránil ani vtipně znějícím shrnutím, např. v hesle o antisemitském periodiku Znova vedeném konfidentem gestapa Harrym J. Jelínkem: „Jelínkova novinářská neschopnost odsunula list na periferii antisemitských periodik. Ani udavačská perfidnost nebyla ostatním tiskem reflektována. […] Překlad Hitlerovy knihy Můj boj hned v zárodku nacisté zakázali“ (s. 241).

Je zjevné, že se v těchto několika větách může skrývat celý příběh, odvíjející se jak od pestrého osudu Jelínka až po specifický postoj nacistů k distribuci myšlenek Hitlerova stěžejního spisu v okupovaných zemích. V soupisu pochopitelně figuruje defilé rozmanitých fašistických a antisemitských tiskovin, mnohdy i vzájemně polarizovaných (např. Gajdův list Boj národa). Zajímavé je sledovat periodika, kde literatura a umění netvořily hlavní součást obsahu, přesto byly (musely být) i tyto oblasti různou měrou zasaženy nacistickou kulturní politikou. Fakt, že stránky periodika Nástup Červenobílých (vycházejícího s podtitulem „list hrdého a poctivého češství“, který Brabec charakterizuje jako „nacionalistický a antisemitský list“) plnily rozhovory s předními filmovými herci (mj. Rudolf Hrušínský, Jaroslav Marvan), vypovídá o duchovním klimatu doby více než stovky popsaných stránek. Autorova preciznost vynikne třeba u deníku Národní osvobození, který do časového vymezení Soupisu spadá svými pětadvaceti lednovými čísly roku 1939, poté bylo jeho vydávání zastaveno – a vskutku zde ještě stihla publikovat jeden divadelní referát dvorní kritička deníku Irma J. Fischerová (jak její jméno Brabec v heslu pečlivě registruje), než se za čtyři roky nato stala v Osvětimi obětí antisemitismu.

Knihu doplňují vedle jmenného rejstříku praktické chronologické přehledy periodik a sborníků včetně registru dle data jejich zastavení. Trochu pedantsky můžeme na okraj poznamenat, že by mohlo být užitečné zpracovat v knize celé období tzv. druhé republiky (tj. tři poslední měsíce roku 1938), což by mohlo ještě detailněji odstínit některé tendence v politicky překotných měsících až po vznik Protektorátu 15. března 1939.

Lze si představit, že podobný soupis by mohl být vytvořen i pro další specifická „státoprávní“ období, např. pro období 1945–1949. Nyní je na co navazovat. Jiří Brabec skromně předeslal v úvodu ke svému Soupisu: „Nekladl jsem si za cíl vytvořit databázi časopisů, ale zprostředkovat čtenářům základní informace o periodikách, která se podílela na duchovním klimatu válečné doby“ (s. 7–8). Tento cíl byl beze zbytku splněn a uživatelé ze Soupisu budou moci čerpat další desetiletí.