Nakladatelství Triáda pokračuje ve zpřístupňování díla básníka, prozaika, literárního historika a editora Vladimíra Binara (1941–2016). Nejnovějším počinem je zde Sešit z Marienbadu, který edičně připravila autorova dcera Moe, svazek výtvarně vypravil Binarův „dvorní“ grafik Zdeněk Stejskal. Mohli bychom zkraje říci, že kniha obsahuje svého druhu koncentrovaného Binara.

Předkládaný titul není celkem komponovaným editorkou, nýbrž autorovým dílem. Vladimír Binar – jak čteme v ediční zprávě – zamýšlel sestavit své texty rozdílného typu do souborného tvaru již koncem sedmdesátých let. V průběhu času tento strojopisný celek dále rozšiřoval a později, v letech devadesátých, jej přepsal do počítače. K vydání Sešitu z Marienbadu se schylovalo již v roce 2006, avšak nakonec z něho sešlo. Autor na textu pracoval dále, prakticky až do své smrti v roce 2016, kdy mj. doplnil závěrečný oddíl nazvaný Kolokvia II („první“ Kolokvia obsahuje autorova kniha Hlava žáru, 2009). Kolokviím II předchází materiál sestavený do tří částí sledujících chronologii let 1968–1971, 1972–1976 a 1976–1983.

Z řady Binarových knih právě Sešit z Marienbadu z hlediska kompozičního nejdůsledněji kráčí ve stopách Demlových šlépějových svazků. Jeho kompozice je zdánlivě uvolněná, žánrově je celek takřka bezhraniční. Hlavní osu tvoří ne zcela soustavné deníkové zápisky, jejichž podoba osciluje od lakonického popisu např. počtu odpracovaných hodin na výstavbě družstevního bytu až po detailní a výrazně stylizované popisy událostí zejména při zahraničních pobytech. Tyto záznamy jsou proloženy dalšími texty: básněmi, které vesměs vyšly v roce 2014 ve sbírce Rty na sněhu, drobnými prózami či překlady básní a próz (A. Breton, A. Camus, J. Giono ad.), korespondencí odeslanou a často i přijatou, zpracováními tahitských mýtů atd.

Jednu z hlavních linek deníkových záznamů a dalších textů vložených do celku tvoří systematický Binarův zájem o Demlovo dílo. Sešit z Marienbadu lze tak z tohoto úhlu pohledu číst na jedné straně jako kroniku Binarova potýkání s Demlem (a demlology v čele s B. Fučíkem), současně v něm najdeme poznámky a rozsáhlejší interpretační pasáže. Sešit taktéž přináší svědectví o Binarových kontaktech s kolegy z pražské filosofické fakulty na přelomu šedesátých a sedmdesátých let (zejm. s Antonínem – „Antoinem“ – Jelínkem) nebo se spřízněnými básníky Antonínem Brouskem či Ladislavem Dvořákem. Do kompozice knihy jsou navíc ještě vnořeny poprvé zpřístupněné Binarovy odborné práce, jako například recenze Esejí Roberta Musila, přednáška o Charlesu Baudelairovi či plánovaný doslov k výboru z poezie Jana Nerudy.

K nejpůsobivějším pasážím Sešitu patří Binarovy zápisky z jeho několikatýdenní prázdninové cesty po Francii v roce 1973. Obdobnou dynamiku mají i jeho deníkové poznámky z prvního pobytu na Tahiti v roce 1976. Právě díky nim a záznamům, které autor pořizoval do roku 1983, vzniká pozoruhodná spojitost mezi Sešitem z Marienbadu a románově koncipovaným Emigrantským snářem (2003). Nejen kvůli přímé časové návaznosti, ale zejména osobitému autorskému gestu lze Sešit a Emigrantský snář s trochou nadsázky a podemlovsku nazvat „jednou knihou“.