Ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová pronesla v rozhovoru s Petrem Placákem ve „studentském listu pro seniory“ Babylon č. 2 ze 4. 7. 2022 mimo jiné také to, že „Havel s Hejdánkem v roce 1978 sepsali jako programové prohlášení Charty dokument č. 23, což je velice dobře formulovaný text o Romech“. Následující řádky nejsou kritikou ani paní ředitelky, ani šéfredaktora listu, s nímž rozmlouvala, nýbrž upozorněním na podivuhodný život závažného textu od jeho strojopisné premiéry až po existenci v elektronickém prostoru, v němž jsme sice všichni se všemi propojeni, ale jen zanedbatelná hrstka si zpozdile dává pozor na to, zda se neprojevuje zbytečně spontánně, a co říká nebo píše, si předtím z důvěryhodných zdrojů ověří.

Jako Dokument Charty 77 č. 23 – tedy nikoli jako „programové prohlášení“ – byla v prosinci 1978 v samizdatovém časopise Informace o Chartě 77 zveřejněna rozsáhlá analýza o „postavení Cikánů-Romů v ČSSR“, jak zněl podtitul textu. – Dokumenty Charty 77 tvořily v rámci aktivity této občanské iniciativy zvláštní druh expertní činnosti. Oproti sdělením, dopisům, otevřeným dopisům, zpravodajství, výročním článkům apod. se nápadně vyznačovaly odborným znalectvím věci, podrobným výkladem a relativně značným rozsahem – v normálních podmínkách by tyto práce byly publikovány v recenzovaných akademických časopisech coby původní studie.

Chartovní materiály podepisovali mluvčí Charty 77, kteří bývali v trojicích jmenováni vždy na období jednoho roku. Jejich činnost vyžadovala kromě značné občanské statečnosti také organizační, formulační, vyjednávací, konspirační a jiné schopnosti. Každému čtenáři – tehdy i dnes – muselo být ale jasné, že odborně koncipované Dokumenty Charty 77 nepocházejí z jejich per, nýbrž je stylizovali odborníci na tu kterou oblast lidské činnosti, jako byla např. bezpečnost provozu jaderných elektráren, srovnávací analýza čs. právního řádu s mezinárodními pakty o lidských a občanských právech, státní reglementace v oblasti populární hudby, diskriminace spisovatelů v Československu apod. Mluvčí Charty 77 tyto Dokumenty přitom opatřovali úvodními sděleními, v nichž uváděli čtenáře do problematiky a deklarovali zájem Charty na diskusi o dané věci a na jejím řešení.

Tak i Václav Havel a Ladislav Hejdánek coby mluvčí Charty 77 (ve složité situaci druhého roku zesílených persekucí zastávali funkci od listopadu 1978 do února 1979 jen ve dvou) signovali v prosinci 1978 „právní úvahu“, kterou „vypracovala skupina signatářů Charty 77 zabývající se problémy menšin“. Autorství vlastního dokumentu přitom zůstávalo v anonymitě.

Když se komunistický režim v Československu jedenáct let poté za nezájmu Moskvy rozložil, byla ohromující činnost občanské iniciativy poprvé v knižní tištěné podobě představena ve sborníku Charta 77 1977–1989: Od morální k demokratické revoluci – Dokumentace (ed. Vilém Prečan, Scheinfeld–Praha–Bratislava, Čs. dokumentační středisko nezávislé literatury ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny ČSAV a nakladatelstvím Archa 1990). Mezi materiály zahrnutými do tohoto výboru figuroval na s. 217–224 i náš Dokument č. 23 (ovšem v prokráceném znění a s titulem „O postavení Cikánů-Romů v Československu“) a v aparátu svazku na s. 394 bylo uvedeno, že analýzu vypracovala skupina signatářů Charty 77.

V úplnosti vyšel text tiskem vůbec poprvé až v letech 1998–2000, a to na pokračování ve čtvrtletníku romistických studií Romano džaniben, kde bylo konečně odhaleno i autorství úvahy o postavení Romů: v roce 1978 ji napsal literární kritik a překladatel Josef Vohryzek (v roce 1987 též jeden ze tří mluvčích Charty 77). Publikaci dokumentu doprovodil vzpomínkou na vznik textu, v níž mj. vyzdvihl pomoc, kterou mu při shromažďování materiálu a dat poskytli Zdeněk Pinc, Tomáš Vrba, a především Milena Hübschmannová. Vlastního otištění v Romano džaniben (v č. 4/1998, v obou dvojčíslech roku 1999 a v č. 1–2/2000) se však autor už nedožil, zemřel ve svých dvaasedmdesáti letech 28. 8. 1998.

Zdálo by se, že zakonspirovanost autorství tak vzala zasvé, ale když v roce 2007 vydal Ústav pro soudobé dějiny třísvazkovou edici pramenů Charta 77: Dokumenty 1977–1989 (ed. Blanka Císařovská a Vilém Prečan), byl materiál z roku 1978 o postavení Romů v Československu, otištěný tam na s. 198–206, doprovozen překvapující ediční poznámkou: „Dokument zpracovali Jan Ruml a Zdeněk Pinc, konečnou úpravu provedl Václav Havel.“ Metoda určování tohoto autorství zde nebyla nijak vyložena, mezi otisky plného znění textu byl uveden sborník z roku 1990 (kde práce vyšla ve skutečnosti zkráceně), a naopak tu chyběl údaj o kompletním přetisku v Romano džaniben, stejně jako jakákoli zmínka o pravém autoru textu Josefu Vohryzkovi.

Spletitý život dokumentu o Romech z roku 1978 jsem se coby editor pokusil popsat v komentáři Vohryzkovy knihy Rozkymácený svět, kterou v loňském roce vydalo nakladatelství Triáda a která obsahuje mj. jak předmětný text (s. 70–86), tak autorovu vzpomínku z roku 1998 (s. 87–88).

Všechno marně. I když časopis romistických studií ani soudobé nakladatelství nepracují v přísném utajení, „dobře formulovaný text o Romech“ napsali dle Babylonu z července 2022 Havel s Hejdánkem. Cena rozsáhlého interview s ředitelkou Muzea romské kultury samozřejmě nepadá s jedním chybným údajem, ale je-li v rozhovoru např. Orwellovi správně připsán román 1984 nebo Milanu Šimečkovi studie Obnovení pořádku, není snad nutné rozšiřovat už tak monumentální bibliografii Hejdánkovu či Havlovu o práce, které nenapsali.