(Jiřímu Sůrovi)

Deset let poté, co byl zprovozněn internetový portál muj-antikvariat.cz, je ideální čas ke krátké uživatelské reflexi, v jakém stavu se v době sílící inflace nachází trh s použitými knihami.

S myšlenkou na shromáždění nabídek českých (i slovenských) antikvářů na jedné internetové stránce přišel začátkem roku 2011 pracovník knihovny brněnské Masarykovy univerzity Zdeněk Kadlec, který tento hojně užívaný web také dodnes spravuje. O základní premise spuštěného projektu nebylo třeba pochybovat, jeho životnost se léty prověřila a na Mém antikvariátu se dnes uživatel dostane k více jak dvěma a půl milionům záznamů v takřka dvou stovkách antikvariátů napojených na internetový prodej. Ale jako jakákoliv centralizační snaha má i tento jistě jinak užitečný počin své stinné stránky.

Téma Antikvariáty na internetu zpracovala v roce 2012 Marta Janošová v diplomové práci, již vedl právě Zdeněk Kadlec v Kabinetu informačních studií a knihovnictví FF MU v Brně. Do svého výkladu tehdy autorka zahrnula i čerstvou zkušenost s rozjíždějícím se Mým antikvariátem. Sumarizovala přednosti internetového portálu a konstatovala: „Další velkou výhodou je, že antikvář může díky internetu sledovat výši cen u konkurence a porovnávat je. To se hodí například v situaci, když se v jeho nabídce objeví kus, s jehož oceněním si neví rady, a potřebuje vědět, za kolik ho prodávají jinde.“

Během poslední dekády viděl autor těchto řádků mnohokrát, jak v prodejně sedí před internetovou stránkou muj-antikvariat.cz nejčastěji nešťastný brigádník, třímaje v rukou jemu nic neříkající knihu, a čeká, zda mu Můj antikvariát vyjeví, má-li jít daný kus do šmelcu, nebo jestli je jeho hodnota někde s mnoha nulami na konci. Při troše optimismu by se tedy dalo napsat, že tento portál je vlastně takovým vychovatelem v praxi, dobrou pomůckou v edukačním virtuálním programu „Antikvářem – snadno a rychle“.

Na straně druhé je po letech fungování internetového prodeje zřejmé, že funkce centralizovaného vyhledávání má na cenovou politiku jednotlivých prodejců použitých knih zhoubný vliv. Jako jiní prodejci (a školáci) od sebe i antikváři prostě opisují, což je doložitelné snad u každého titulu, který si do Mého antikvariátu uživatel zadá. A když se opisuje, pak jdou ceny nahoru. I velký fanoušek Mého antikvariátu si musí navzdory pěknému výročí přiznat, že napomohl k navýšení a nivelizaci cen antikvárních knih.

A nejen to. Ruku v ruce s masivním přesunem prodejů na internet odkráčely do dějin i mnohé kamenné prodejny. Jejich zánik (popřípadě přesun z městského centra na periferii) měl jistě různé příčiny, nebyl to jen ekonomický tlak ze strany konkurentů operujících zpravidla už jen výhradně na internetu. Ten svádí k průměru (bohužel nikoliv cenovému), k postupné ztrátě specializace jednotlivých antikvářů. Profil antikváře totiž vedle osobních zálib jednoznačně ovlivňoval dialog se zákazníkem i génius místa, kde se jeho obchod nacházel. Proto se tak mnohé antikvariáty stávají spíše místy, kam si jde člověk vyzvednout zásilku, než prostorem, kde se na regálech mohou skrývat nové úlovky.

I přes toto škarohlídství přejme Mému antikvariátu minimálně další dekádu existence. Současně ovšem velebme každého z antikvářů, který drží kamennou prodejnu, cíleně pečuje o její profil a třeba ani nedává své zboží na web.