Jako již sto dvacátý třetí svazek edice Paměť publikovalo nově nakladatelství Academia druhé vydání vzpomínkové knihy nakladatele, bibliofila, překladatele a odbojáře Vladimíra Žikeše (1906–1980) s názvem Slovenské povstání bez mýtů a legend. Text k vydání připravila a úvodní studii o odbojové činnosti Vladimíra Žikeše zejména v letech 1943–1944 napsala historička Zlatica Zudová-Lešková. Jejím přičiněním se tak současnému čtenáři dostává do rukou komentovaná edice, která přináší neotřelý pohled na Slovenské národní povstání. Svazek současně díky Tomáši Síbkovi mapuje i nakladatelskou činnost Vladimíra Žikeše.

Sám název knihy nepostihuje zcela časové rozpětí popisovaných událostí a ani zplna nevystihuje povahu textu. Vladimír Žikeš se nesoustředil pouze na výše zmíněná léta, nýbrž koncipoval své vzpomínky jako chronologický popis událostí od krizového roku 1938 až do května 1945, kdy se vrátil z území Slovenska do osvobozené Prahy. Paměti zachycují klíčové události Žikešova odbojářského angažmá – transport šifrovacího klíče pro spojení s Londýnem ze Švédska, formování skupiny, na niž navázal pozdější Národní revoluční výbor inteligence v roce 1941, odchod před zatčením na Moravu a později na Slovensko, či mikroportréty jednotlivých protagonistů SNP a spolupracovníků Žikešovy zpravodajské sítě, která shromažďovala informace pro londýnskou exilovou vládu.

Pro text Žikešových vzpomínek jsou zásadní dva letopočty: rok 1978, kdy byl rukopis knihy dokončen, a pak rok 1990, kdy byl text poprvé oficiálně vydán tiskem. První z nich výrazně ovlivnil perspektivu, z níž stárnoucí autor na válečné události nahlížel. Doba po Chartě, tuhá normalizace a opanování politického života Gustávem Husákem, který sehrál v době SNP důležitou roli, to vše bylo jistě hlavní příčinou silně polemického tónu, kterým jsou Žikešovy výklady psány (připomeňme, že interpretační rámec událostí SNP od roku 1964 výrazně ovlivňovala opakovaná vydání Husákovy knihy Svedectvo o Slovenskom národnom povstaní). Žikešovy memoáry se tak staly významným protihusákovským vystoupením, ovšem se vší skromností a poctivostí sestaveným vylíčením událostí, jejichž byl autor protagonistou nebo které jeho odbojovou činnost spojenou zejména se skupinou JaR ovlivnily.

Na druhé straně, vydání záhy po roce 1989 mělo možnost podstatně zasáhnout do dialogu o budoucnosti česko-slovenských vztahů. Žikeš po sérii zkušeností s protagonisty slovenské politické scény od posledních válečných let až do své smrti velmi střízlivě zacházel s myšlenkou čechoslovakismu. V pamětech mimo jiné napsal: „… vývoj událostí od března 1939 už naznačoval, že jedinou možností oboustranného odstranění sporů bude jen úplné osamostatnění, a proč hned neříct: rozdělení obou zemí a národů. Obhajuji tuto myšlenku. Těm, kdo by chtěli proti argumentovat historkou o Svatoplukových prutech, hned odpovídám, že je lépe podlehnout osamocen přesile nepřítele, než být poražen zradou z vlastních řad“ (s. 205).

K dnešním dnům mohou mířit ty Žikešovy myšlenky, které autor spřádal na okraj sílícího upevňování komunistických pozic a zmenšujícího se operačního prostoru členů londýnské exilové vlády. Zde Žikeš jednoznačně mluví nikoliv o schopnostech a taktických dovednostech komunistů, ale o naivitě a bezradnosti demokratických politiků, jež dláždily cestu k únoru 1948.

Editorka svazku se bez zjevného důvodu rozhodla respektovat redakční úpravu z přelomu osmdesátých a devadesátých let, jejímž původcem byl Čeněk Sovák. I teď tedy máme k dispozici „jen“ zkrácenou verzi původního rukopisu, nazvaného autorem Mýty a legendy: Slovenský protinacistický odboj a Slovenské povstání jinak než oficiálně, který mimo jiné – jak stroze konstatuje ediční poznámka – obsahuje i desítky stran důkazních materiálů ve formě Přílohy.

Formu jistého apendixu – řekněme ale rovnou, že velmi přínosného – má závěrečná třetina svazku, o jejíž náplň se postaral Tomáš Síbek. Ten jednak sestavil monograficky pojatý text Život a nakladatelské dílo Vladimíra Žikeše (s. 211–264), současně pro edici připravil bibliografický soupis Žikešových vydavatelských aktivit od plzeňských bibliofilských začátků přes významné historické, kunsthistorické edice či řady pragensií až po účast na publikování turistických průvodců zejména po Slovensku v padesátých a šedesátých letech. Síbek tak významně navázal na mapování nakladatelské činnosti Vladimíra Žikeše, s níž v minulosti začal Aleš Zach, autor Žikešova obsáhlého hesla v Lexikonu české literatury 4/II (2008).