Toto léto jsem při sledování pořadů z dílny našich veřejnoprávních médií náhodou zachytil dvě protikladná vyjádření k T. G. Masarykovi a jeho názorům na trest smrti, potažmo k Masarykem uplatňované praxi prezidentských milostí. Ve starším filmu z produkce ČT nazvaném Zločin v Polné Karel Roden v roli TGM nedlouho poté, co v pěstním souboji rozdá několik dobře mířených ran, pronese, že „trest smrti se musí zrušit“. Celkové vyznění filmu je s tímto názorem také v souhlasu. Kdo se naivně domníval, že zde panuje celkem konsensus, musel být naopak překvapen pořadem Českého rozhlasu 2, v němž se postavili k hrdelnímu trestu zcela opačně.

V jednom z novějších dílů cyklu ČRo2 Historie českého zločinu nazvaném Zpívající vrah (scénář Bronislava Janečková a Michal Simandl, režie Jaroslav Kodeš) se v závěru totiž říká: „Leopold Pauzer, který dvanáct let zřejmě úspěšně předstíral šílenství, se zapsal černým písmem do historie zločinu i do historie psychiatrie. Jeho vraždy byly nejen loupežné, ale současně byly projevem sadismu. Nebýt váhání soudních znalců-psychiatrů, mohly být ušetřeny dva životy. Ale také amnestie prezidenta, jak víme, mnohokrát v historii zvýšila a patrně také ještě zvýší statistiky násilných trestných činů. Místo trestu smrti vrahovi tak prezident nepřímo přivodil smrt dvěma nevinným lidem.“

Tedy ve stručnosti: soudní znalci-psychiatři – příště neváhat! A kdo zločince šanuje, sám za jeho možné příští zločiny ručí. Podle této logiky je tak také každý plátce pravidelného rozhlasového poplatku tedy zodpovědný za tuto hloupost v pořadu z „dvojky“ Českého rozhlasu. Nebo ji dokonce nepřímo sám pronesl. Tak to už raději Masaryka – Old Shatterhanda z České televize.