Koncem loňského roku představil Ústav pro českou literaturu a komparatistiku FF UK novou edici Limbus, připravovanou jeho pedagogy ve spolupráci se studenty: „Název edice odkazuje k Limbu Dantovy Božské komedie, prvnímu kruhu Pekla. Dante a Vergilius se v něm setkávají s básníky, kteří se ničím neprovinili, ale přesto jsou odsouzeni k zatracení: konstelace času a víry, v nichž žili, neumožnila, aby byli přijati do nebe. Procházet limbem české literatury, hledat a vydávat autory zapomenuté a opomíjené, marginální a marginalizované bude hlavním úkolem naší edice.“

Odhlédneme-li od dantovských arabesek, ostatně zbytečných, protože limbus značí prostě hranici, okraj, je vydavatelský záměr formulován zřetelně. Není nový, ihned se vybaví četné výbory či antologie pozapomenutých autorů, spíše ojediněle i ediční řady (Skrytá moderna, blízko má i série básnických výborů v nakladatelství Dybbuk). Edice Limbus však má zcela jiné parametry. Rozvržením a (značným) rozsahem edičního komentáře odkazuje k České knižnici, co do obsahu je jejím negativem, či doplňkem (to podtrhuje i její typografická úprava). To ji myslím staví do nešťastné pozice. Kánon – jehož formování a reprezentace je jedním ze záměrů České knižnice – je hodnotově orientovaným výběrem, jeho negací jsou snad zajímavost a bezbřehost, jež samy o sobě jsou jen stěží nějakou koncepcí. Limbu hrozí, že se stane sbírkou kuriozit či kabinetem podivností, u kterého nebudeme vědět proč sáhnout po dalším svazku. Hledisko literárněhistorické hodnoty nadto v České knižnici ospravedlňuje vynaložené úsilí editorů. U edice marginálií to budí dojem nepatřičnosti.

První svazek edice přinesl sci-fi prózu K. J. Pleskače Život na Měsíci z roku 1881, edičně připravenou Marií Kuželovou a Václavem Vaňkem. Novela je doplněna Vaňkovým doslovem, dokládajícím jeho schopnost erudované interpretace a zapojení okrajového díla do obecnějšího příběhu, jež daný text činí čitelným. Ediční zpracování se zdá solidní: zkusmá kolace neodhalila chybná čtení, ediční zásady jsou konzistentní a v souladu se současnou praxí; drobné výhrady lze mít k jednotlivým řešením či klasifikaci jevů, snad i k místy příliš ornamentální a nevěcné dikci edičního aparátu. Jediným fiaskem je anglické resumé, jež mělo být překladem textu ze záložky, ale v lepší části je jeho popřením, v té horší druhem koláže. Vzhledem k pedagogickému rozměru edice, lze vznést námitku vcelku nízké textologické „výživnosti“ vydávaného textu: jediným pramenem je zřejmě (v ediční zprávě není konstatována absence rukopisných pramenů) knižní vydání, a ediční zpracování se tudíž omezilo na úpravu pravopisu a identifikaci koruptel.

Coby samostatný svazek by Život na Měsíci byl snad trochu excentrickým exkurzem do dějin české fantastiky, co první svazek Limbu vyvolává řadu otázek. Může jej totiž následovat takřka cokoliv. (A to se i stalo, během dopisování tohoto textu vyšla jako druhý svazek edice téměř sedmisetstránková antologie „Horo Bílá – horo kletá!“ Povídky z bělohorské doby, připravená Václavem Vaňkem a Petrou Hesovou.)