Ke 110. výročí založení a při příležitosti konání letošní květnové valné hromady vydal jako členskou prémii Spolek českých bibliofilů v Praze knihu vzpomínek Bedřicha Beneše Buchlovana (1885–1953). Rozsáhlý svazek (280 stran vysokého formátu) přináší edici Filipa Hynka a kolektivu, díky které se vůbec poprvé dostává na veřejnost celek pamětí nazvaných Zajatec Armidy aneb Má přemilá krasopaní Knihoslava, které BBB napsal za druhé světové války. Jak již název naznačuje, setkáme se v nich se skutečnými orgiemi knihomilství.

Vzpomínky BBB jsou datovány do dvou válečných měsíců (květen–červen 1944), a napsal-li autor skutečně své memoáry v tomto „termínu“, již to samo o sobě je věcí obdivuhodnou. Nepojal je totiž jako nějakou rozprávěnku o svém životě, upovídanou a dojmologickou, potlačil mnohé ze svých bohatých zájmů (jen okrajově je zmíněno jeho angažmá na poli dětské literatury, tvorby pro loutkové divadlo, zájem o folklór), a celý text postavil na přímém vztahu „já a knihy“. Můžeme si jen představovat, že v těch několika týdnech, kdy BBB vzpomínky psal (vnořil do nich samozřejmě i některé své starší příležitostně publikované texty), seděl obklopen svojí bohatou knižní sbírkou (bývá právem označován za zakladatele bibliofilského hnutí na Moravě), hekticky bral jednotlivá vydání do rukou a skrze ně si vybavoval vzpomínky na ně (tj. za jakých okolností je získal, většinou je navíc doprovází bohatý popis), přes ně mu do jeho vyprávění přicházely další knihy a edice, dokonce mu až jejich prostřednictvím vstupovali do výkladu lidé, které za téměř půlstoletí s knihou potkal.

Kdo by tak hledal – jak tomu u tohoto žánru často bývá – kapitoly věnované jednotlivým přátelům či blízkým spolupracovníkům, bude zklamán. BBB nepodává prokreslené studie jednotlivých osobností, většinou – jako například v případě básníka Františka Taufera – popíše, jaké knihy vydal a co pro knihu udělal, a zmíní, že zmizel někde na frontě. Dějinné události jdou vůbec jen jaksi kolem. První válka, vznik republiky – to vše se ve vzpomínkách BBB slévá a autor to ovšem svými příhodami (bez ohledu na historickou přesnost) podněcuje: „Jednou v létě na samém nádraží, když jsem vyběhl z pošty s balíkem knih, právě z nádraží vycházel zahraniční ministr hrabě Berchtold a vedl k svému kočáru hosta, říšského kancléře Bethmanna-Hollwega, a jeli do Buchlovic, do zámku, kde byla smluvena anexe Bosny (1908). Ale já jsem nedbal na kancléře a ministry, já jsem si nesl knihy“ (s. 158).

Třicet devět kapitol uspořádaných do dvou částí, které uzavírá autorem sestavená závěrečná část (výběrová personální bibliografie), je rozkročeno od prvního setkání s knihou, zejména s národní klasikou, přes vydavatelské aktivity druhé vlny autorů Moderní revue v prvním desetiletí 20. století, po vlastní vydavatelské i ediční podniky ve 30. letech (např. vydávání Máchova Máje). Do tohoto rámce jsou vnořeny často podrobné dějiny jednotlivých podniků (např. Moderní revue), edic (např. Knihy dobrých autorů) či vydavatelských aktivit, mimo jiné například Spolku českých bibliofilů. K nim je připojena řada odboček, jako je setkání BBB s výtvarníky, s autory exlibris, tvůrci českého písma atd.

Vydání rukopisu pamětí BBB, který je uložen v autorově pozůstalosti ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti, znamená vzhledem k faktografické bohatosti textu významný počin v mapování historie českého a moravského bibliofilského hnutí, edici snad lze vytknout jediné: pro usnadnění návratů k přečtenému textu by byly užitečné rejstříky (jmenný, popř. rejstřík zmiňovaných děl a edic).