Na sklonku roku 1913, který bývá traktován jako vrchol jedné končící epochy, vyšla v Lipsku nákladem Kurta Wolffa antologie sestavená Kurtem Pinthusem s názvem Das Kinobuch. Překlad této, dnes legendární, knihy, resp. jejího druhého vydání z roku 1963 vytiskl letos v redakci a s doslovem Ivana Klimeše Národní filmový archiv. Cca první polovinu textů pro české vydání, které dostalo název Kinobuch 1913 aneb Spisovatelé píší pro film, přeložil Václav Maidl, druhou pak Jiří Stromšík.
Myšlenka na uspořádání antologie „kinodramat“ (nebo také „kinoher“) vznikla na počátku roku 1913 na výletě skupinky literátů do Dessau. V kroužku, soustředěném kolem lipského redaktora a budoucího pořadatele antologie expresionistické lyriky Soumrak lidstva (1920) Kurta Pinthuse (1886–1975), se po společné návštěvě biografu diskutovalo o potenciálu filmových adaptací literárních děl a o možnosti soudobého spisovatele psát přímo pro film. Po návratu Pinthus oslovil širší okruh spřízněných autorů od Berlína po Vídeň a záhy vznikl soubor filmových libret patnácti autorů – zúčastnili se i Pražané Max Brod a Otto Pick, ba dokonce do antologie přispěl česky píšící (Ottou Pickem do němčiny pro danou příležitost přeložený) František Langer.
Kinohry obsažené v Kinobuchu mají značný rozptyl jak co do zpracovávaných témat, tak ovšem i co do formálního provedení. Ač se většina námětů vztahuje k současnosti, najdeme v antologii taktéž texty čerpající z historických událostí: tak např. Else Lasker-Schülerová děj svého libreta situuje do starého Egypta, Albert Ehrenstein v kinohře Smrt Homérova aneb Utrpení jednoho básníka si pohrává s historickými figurami ve sledu groteskních scén. Jinak dominuje přirozeně milostná tematika, najdeme zde ovšem i náměty s látkou sociální (např. Velká stávka autora rozsáhlého díla Paula Zecha, který čerpal ze své osobní zkušenosti v uhelných dolech). Do antologie mohl pořadatel zařadit i scénář Mezi nebem a zemí od Heinricha Lautensacka, který byl v době Pinthusovy výzvy již zfilmován (což bylo pro Pinthuse tehdy překvapením). Antologii pak uzavírá dopis v Německu žijícího Vídeňana Franze Bleie, který apelativní formou nabádá filmové tvůrce, aby se soustředili na zachycení životů obyčejných lidí a neviděli ve filmu jen příležitost pro vizuálně efektní scény, které nabízí moderní, v technické oblasti se prudce rozvíjející svět.
Snad nejzajímavějším momentem četby kinoher je sledování toho, jak se ten který z autorů vypořádal s možnostmi filmového libreta, kdy na jedné straně máme námět v podobě stručné povídky, jindy se autoři uchylují k formálnímu členění do jednání-obrazů a pracují s textovými prvky zobrazovanými v němém filmu (srov. Svatební noc Waltera Hasenclevera) nebo volí experiment – jako Arnold Höllriegel, v jehož povídce s názvem Galeotto se pracuje se scénou návštěvy biografu a dochází k prostoupení dějů.
Pro česky psanou literaturu není vydání Kinobuchu významné jen upozorněním na přítomnost Františka Langera v jinak výhradně jazykově německém kontextu. V Langerově případě není ani zveřejnění jeho příspěvku-filmové povídky Vzorný číšník pro našeho čtenáře novinkou (Václav Maidl ji přeložil pro šestnáctý svazek Spisů Františka Langera /Rezidua, ed. M. Havránková a V. Justl/ již v roce 2005). Pozornost zasluhuje německá antologie jak z hlediska dobových diskusí našich autorů o potenciálu filmu, tak z perspektivy dalšího literárního vývoje. Generace mladých autorů, kteří vstoupili do literatury ve dvacátých letech (mj. Nezval, Seifert, Černík, Hoffmeister, Halas ad.) experimentovala s filmovým libretem jako svébytným žánrem, na což ostatně upozorňuje i komentátor českého vydání ve své studii (antologii těchto scénářů s názvem Česká avantgarda a film připravila V. Hradská v roce 1976 /za pravděpodobné účasti J. Brabce/, která v úvodní studii taktéž upozornila na úzké spojnice tehdejších filmových libret s proměnami básnického textu).
Dovětkem: Kniha z NFA dostala díky grafické úpravě Michala Krůla a Marie Mitchevové – jak se dnes někdy říká – trendy vzhled (vtip s obnaženým knižním hřbetem, svítivě oranžové předsádky, modrý tisk). Pro české vydání Kinobuchu vytvořil sérii přiléhavých celostránkových ilustrací (ke každému kusu jednu + obálka) Alexey Klyuykov. Vznikl tak i co do knižního provedení zajímavý artefakt.