Poslední číslo Tvaru (č. 16/2020) se důkladně věnovalo ceně Tvárnice. Přineslo k ní delší redakční článek Policajti nebo rošťáci, část editorialu věnoval ceně šéfredaktor Adam Borzič. Nakonec Tvar zařadil také článek z pera Magdalény Křížové, která je přesvědčena, že Tvárnice je vlastně bezvadná.

Na prvním místě je třeba říci, že obviňování, ke kterému se uchýlil Tvar, je již za hranicí přijatelného. Vždyť co se vlastně stalo? Lidé z Tvaru si sami nominovali do dalšího ročníku své ceny Tvárnice mimo jiné také Petra Onufera, ponechali způsob hlasování systémem zadání e-mailové adresy a následným potvrzením hlasu z přijaté mailové zprávy (tedy systém, který je nevhodný již ze své podstaty) a množství hlasujících – i když se třeba špatně seznámili s pravidly – evidentně mělo zájem na tom, aby Petr Onufer vyhrál (bylo jim asi víceméně jasné, že s Tvarem nikdy nic podnikat nebude a cenu pravděpodobně spíše odmítne – což se stalo).

V úvodním textu Adam Borzič nonšalantně zmínil, že čte Nietzscheho, jak ale vidno, než aby se věnoval tomuto filozofickému tutoriu, měl by raději studovat alespoň takového Arthura Conana Doyla. Nedostatky v četbě detektivních románů vedou k nereflektovanému nedostatku důkazů a chybný úsudek, s nímž se setkáme v hlavním textu, pak logicky vede k vykonstruování příběhu, který se nestal, a k nalezení vazeb, jež neexistují. Nezbývá než prohlásit:

1) Mohu s čistým svědomím napsat, že jsem akci, která měla údajně za cíl – jak Tvar píše – cenu zdiskreditovat, nevymyslel. Něco jiného je přidat se k hlasování pro někoho, kdo se vlastně mezi nominovanými ocitl jen díky kašírované snaze o objektivitu (nominovaných se nikdo předem neptá). Jestliže lze mluvit o nějaké „akci“, pak měla jedině za cíl (a nyní opakuji už mnohokrát řečené) poukázat na chybné nastavení procedury hlasování a celkovou nejapnost ceny Tvárnice.

2) Zcela mimo realitu je také domněnka Tvaru, že Petr Onufer „věděl o samotném vtípku svého přítele Jiřího Flaišmana“. V předchozím bodě jsem odepřel to, že jsem původce „vtípku“, tudíž jednoznačně musím odmítnout, že bych něco s Petrem Onuferem domlouval, že bych s ním kdy o této záležitosti mluvil či si s ním psal. Dokonce musím s politováním prohlásit, že Petra Onufera nemohu řadit do okruhu svých přátel, neboť se prakticky neznáme.

Na závěr ještě dvě poznámky:

Lituji nyní velice, že Petr Onufer, který je v celé věci zcela nevinně, je Tvarem takto vláčen. Jsem si jist, že pro sebe nehlasoval, a v Tvaru zveřejněný screenshot dokazuje jen to, že tamní redakce nerozumí ani svému vlastnímu systému hlasování. Jeho technické „řešení“, které Tvar stále nevidí jako problematické, umožňuje volit z mnoha jen pro tuto příležitost vytvořených adres, proto kdokoli mohl tedy vložit či vytvořit adresu, kterou Tvar ukazuje jako důkaz.

Současně je mi líto, že redaktoři z Tvaru ztrácejí čas nepovedeným detektivním pátráním, namísto toho, aby se – jak před časem ostatně naznačil sám zástupce šéfredaktora Tvaru Milan Ohnisko – věnovali tomu, jak systém nominací a hlasování ve Tvárnici reformovat.