Kniha „Do vlasti české“ s podtitulem Z korespondence Angela M. Ripellina přináší dopisy, které si v letech 1946–1977 vyměňoval italský bohemista a rusista (1923–1978) s českými umělci a vědci, resp. učenci, kteří byli s českým uměním v úzkém kontaktu. Edice listů, kterou z nálezů v italských a českých archivech připravila a komentovala Annalisa Cosentino a na konci loňského roku ji vydal Institut pro studium literatury, není kompletně oboustranná; řada dopisů se nedochovala nebo spočívá dosud neobjevena v nezpracovaných pozůstalostech, ale předkládaný svazek i tak přináší napínavé čtení a je výmluvnou zprávou o složité dobové situaci.

154 dopisů nebo lístků na 260 stranách neputovalo mezi pisateli a adresáty plynule. Ve shromážděném souboru zeje až na dvě krátké zdravice průrva mezi lety 1957–1964 a po roce 1969 ‒ kromě dopisu manželů Kolářových z roku 1972 a dvou obsáhlejších listů Ladislava Nováka o rok později ‒ sestává korespondence už jen z krátkých pozdravů, přání nebo oznámení. Chronologicky uspořádaný dopisový soubor má tak několik překrývajících se nebo juxtaponovaných témat či těžisek.

To nejviditelnější představuje prvních 60 listů zabírajících korespondenci od roku 1946 do konce roku 1950, která se točila kolem Ripellinovy italsky psané knihy Storia della poesia ceca contemporanea vydané v Římě 1950 (její české znění v překladu Jany Sovové vychází v těchto dnech ve vydavatelství FF UK s titulem Dějiny současné české poezie). Autor si dopisoval s Romanem Jakobsonem (tehdy žijícím už v USA), Ludvíkem Kunderou, Jindřichem Chalupeckým nebo Karlem Teigem, a jak ukazuje editorka v úvodní studii na s. 7–27 a v průběžných komentářích k dopisům, jejich perspektiva podávaná v obsáhlých reflexích nebo vzpomínkách se do textu Ripellinovy knihy promítla do hlavního výkladu i do poznámkového aparátu v přímých citacích.

Dalším ohniskem, procházejícím dopisovou výměnu v celé její rozloze a podstatně zasahujícím i období vzniku Ripellinovy knihy o české poezii, je korespondence s Vladimírem Holanem. Z přehledu adresátů a odesilatelů na s. 303–304 vyplývá, že listy mezi oběma pisateli, z nichž se stali blízcí přátelé, zabírají téměř třetinu epistolografické edice. Zájem o práci druhého a upřímná starost o probíhající život a zdraví, které jsou nejvýznačnějšími rysy vztahu mezi básníkem a jeho italským překladatelem a vykladačem, provází řada výrazných detailů jako např. marné zasílání kávy z Itálie na Kampu od září 1948 se šťastným koncem v březnu 1949 (Ripellino v září 1948: „Je to nesnesitelně pitomé“; Holan o měsíc později: „S tou kávou je to patálie, vždyť patří mezi impedimenta korábu POEZIE! Co dělat! Jsou přístavy, které odmítají jak náklad, tak vyloďování, ba dokonce i takové, které odmítají, aby tam vůbec přistála!“). Základní linku v dopisové výměně mezi Holanem a Ripellinem doplňují také další poutavé momenty: Ripellinovo pozorování a objevování češtiny při výuce v Bologni, Holanovy občasné vstupy v italštině (s oporou o učebnici Josefa Bukáčka Poznejte italštinu! z roku 1947) vyjevující básníkův smysl pro humor, v dopisech uplatňované motivy známé z Holanovy lyriky nebo pohlednice adresovaná Holanovi z Katánie po udělení významné literární ceny, kterou za básníka převzala manželka, a pozdrav na Kampu kromě ní („Jsem nadšená a líbám Tě“) a Ripellina spolupodepsali Hans Magnus Enzensberger, Giuseppe Ungaretti, Salvatore Quasimodo a Ingeborg Bachmannová, atd.

Dopisy se nejen dobře čtou, ale s edicí se také dobře pracuje. Komentáře Annalisy Cosentino jsou v publikaci formátu téměř čtvercového (19 × 16 cm) sázeny paralelně k hlavnímu textu (odlišným typem, velikostí i barvou – publikaci typograficky vypravil Jiří Císler), značnou část encyklopedických informací absorbuje výborně vypracovaný anotovaný jmenný rejstřík (jehož autorem je Luboš Merhaut, který je současně i redaktorem knihy). Ústrojným doplňkem k obsahu dopisů z konce čtyřicátých let jsou výtvarná díla členů Skupiny 42 (kromě Zívra a Háka), které pocházejí z černobílých fotografií dochovaných v Ripellinově pozůstalosti. Díla reprodukovaná na s. 266–299 (mj. několik dosud neznámých Hudečkových a Grossových prací) komentuje Marie Klimešová.

S literární i výtvarnou látkou edice úzce souvisí výstava Angelo Maria Ripellino – Praha byla krásnější než Řím, která bude otevřena v Museu Kampa od zítřka a potrvá do 12. května.