Pane profesore – můj drahý pane profesore.
Budu velmi osobní. Nemohu jinak. Přátelství a srdečnost, jež jste nám věnoval vždy jako samozřejmost – mně i ostatním, mně ale měrou opravdu mimořádnou – jsou přece vždy něčím osobním, nesamozřejmým a vzácným. To přece člověk nenajde jen tak na ulici. O to více jsem si jist, že zde nemluvím jen za sebe. Pokračování textu Smuteční řeč za Ivanem Vojtěchem