V souvislosti s novým vydáním Máchova Máje publikoval Jaromír Slomek glosu s titulem Přeceňovaný: Karel Hynek Mácha (Týdeník Echo z 1. 8. 2019). Navázal v ní na své starší věštby, podle nichž se Máchovo dílo, na rozdíl od takového K. J. Erbena, postupně stává a v budoucnu se také stane nesrozumitelným (takto např. Slomek v Orientaci LN z 12. 11. 2011). Nové je nyní u Slomka vysvětlení, že Erben, jemuž dává kritik zřejmě přednost před pěvcem Máje, „zůstává v Máchově stínu“, a to nikoli pro svou menší čtenářskou přitažlivost, ale kvůli „‚tiché dohodě‘ puncovaných literárních historiků“.

Mají-li ti puncovaní literární historici takový vliv, že v průběhu času přinutili např. nakladatelský trh k více jak třem stovkám českých vydání a cizinu k bezmála sedmdesáti otiskům překladů, hudebníky ke všem těm zmuzicírováním, a dokonce také F. A. Brabce k neblahému filmovému zpracování, ořou-li takto literární historici s národem odcizujíce mu trestuhodně Erbena, je dost škoda, že jejich „tiché dohody“ odkrývá Jaromír Slomek až na straně 58 týdeníku Echo. Pochyboval jsem posud, že jsou literární historici schopni vůbec jakékoli dohody, natož tiché, ale je-li tomu tak, jak říká J. Slomek, zasloužili by si určitě přednější místo ve skladbě i v hierarchii ideových protivníků časopisu – Journalism can never be silent, jak zní motto tohoto časopisu.

Celý svůj výklad o životnosti Máje pointuje Jaromír Slomek hádankovou otázkou: „Tak schválně, kde v Máchovi najdeme verš ‚po tváři slzy – pot – a krev‘“? Skutečně nevím, co chce dokazovat tím, zda čtenáři správně určí, o kolikátý verš z Máje jde. Co se týče nejasnosti Máchova textu, lze zas podle mě její příčiny spatřovat nikoli v dnes nevšedním slovníku, nýbrž třeba v složité obraznosti, k níž je třeba připočíst nedoslovenost či nelogičnost, vnitřní kontradikčnost a také záměrnou „nejasnost“ či „produktivní temnost“ Máchova Máje. Prostě stupeň životnosti Máchova Máje nelze vyvozovat ani ze znalosti lexikálních významů a ani se neosvědčuje v soutěžích typu AZ-kvíz.