Popírači totalitarismu – Cena literární kritiky – Monografie na biografickém základě
Stoupenci historického bádání každodennosti nemohli mít radost ze studie Aviezera Tuckera Proč říkám „totalitní režimy“ (Paměť a dějiny 2023, č. 4), pojednávající o popírání totalitarismu. Několik citátů: Popírači totalitarismu nezpochybňují „existenci holokaustu nebo gulagů, nýbrž správně poukazují na to, že většina občanů totalitních států nebyla přímými pachateli nebo bezprostředními oběťmi. Vzhledem k tomu, že valná většina Němců nepatřila mezi Židy nebo opoziční lídry, ani nebyli členy SS, ,všední‘ zkušenost s nacismem se omezovala na nové dálnice, plnou zaměstnanost a Wagnerovu hudbu. Stejně tak většina Východoevropanů nepatřila mezi agenty tajné policie, ani mezi pronásledované disidenty, a většina lidí tak zpočátku zakoušela komunismus prostřednictvím industrializace a poté skrze zlepšení životní úrovně, konzumerismus a popkulturu. Takto vykonstruovaná totalitní všednodennost se jeví být pouze jinou variantou modernity srovnatelnou s netotalitními protějšky a revoluční politická transformace má budit zdání, že je součástí modernizace.“ Výzkum každodennosti je proto záhodno „používat pro období, kdy byl každodenní život nezávislý na politice a politických změnách, kupříkladu na období 19. století ve Francii, na něž byl tento historiografický přístup především aplikován. Nelze studovat každodenní život v období totalitarismu nebo během válečného stavu bez studia politického násilí a teroru. […] Popírači totalitarismu zcela úmyslně pomíjejí násilí, strach, paranoiu a vytváření obětních beránků, které totalitní moc udržovaly, a to tak, že je odsouvají do politického centra, zatímco sami zkoumají údajně nepolitické periferie, kde žila většina lidí. Záměrně přehlížejí skutečnost, že totalitní režimy nutily obyčejné lidi k účasti na jejich vlastním utlačování, čímž vytvářejí přikrášlené, narůžovo nalakované vyobrazení totalitarismu.“
Citát z náhodně vybrané recenze v literárním časopise: „Přetrvávající pohádkové nápaditosti dodává uvěřitelnost i literární a motivickou zajímavost pátrání v hlubších i temnějších vrstvách lidské duše.“ Jak tomu rozumět? Když výpověď trochu zjednodušíme, vyjde nám, že „pátrání tam a tam dodává uvěřitelnost i určitou zajímavost nějaké nápaditosti“. Zdá se, že jsme si příliš nepomohli. – Je to jen jeden citát, ale dobře reprezentuje recenzní praxi v časopisech, které se spojily, aby povzbudily kritické myšlení o literatuře. „Přetrvávající pohádkové nápaditosti dodává uvěřitelnost i literární a motivickou zajímavost pátrání v hlubších i temnějších vrstvách lidské duše.“
V rozhovoru pro web H7O (Časopis Host 7 dní online) z 23. 5. 2024 promluvil Jiří Trávníček o své nové knize Být Homérem po Joyceovi, která se v jakýchsi volných poznámkách zabývá románovým žánrem. A i když v závěru prozradil, že „dokončuje knihu o pátém statistickém výzkumu českého čtenářství“, poslední sdělení zasadilo všem fanouškům statistických šetření četby tvrdou ránu: „Už druhý rok se nořím do Jana Zábrany, z čehož by měla být – ne úplně brzy – monografie na biografickém základě: ve struktuře život-dílo-doba.“ S výzkumy čtenářství je tedy konec… A básník, do něhož se literární vědec noří? Ve svém deníku to předjal před pětačtyřiceti lety sám: „Pro vás, pane Zábrana, / není žádná záchrana.“
Připravil Michael Špirit