Robertu Krumphanzlovi se letos v září přihodí padesát let. Z jedné strany na tom není nic překvapivého. Nakladatelství Triáda, jež jubilant spoluzakládal a jehož je vedoucím redaktorem, je už více než čtvrt století vzorem důkladného redakčního řemesla, šiřitelem vnitřně soudržného edičního plánu a pokorným prosazovatelem hodnot nejen úzce literárních, ale také obecně lidských, jako jsou ohled na druhého, podpora slabších nebo solidarita s ostatními v nouzi.

Viděno z jiné strany, abrahámovské výročí značným překvapením je, přinejmenším pro ty z Robertových spolupracovníků a přátel, kteří jsou o různou míru let starší než on. Od nikoho z nich nemám žádné pověření, ale přesto se odvažuju plurálu: vedle jeho vydavatelských nápadů, rozvážnosti i humoru – který není nikdy bezpředmětný – na nás společně doléhá jeho nezdolná a současně jakoby naivní povaha, která si nepřipouští snížení náročnosti a volí si vždycky tu nesnadnější cestu (při nedávné besedě se studenty na filosofické fakultě se například „přiznal“, že ze všeho nejraději by vydával časopis… Časopis v Čechách 2023!).

Když uzávorkuju Krumphanzlovu vlastní prozaickou, básnickou a kriticky vykladačskou tvorbu publikovanou v jiných nakladatelstvích – a do závorky ji ad hoc navrhuju vměstnat jako námět na samostatné zastavení –, otevře se nám výhled na díla, která by bez jeho přispění neexistovala, nebo neexistovala v té podobě, která zasahuje čtenáře tak intenzivně a současně trvale.

Je to podíl, který daleko přesahuje redakčně kontrolní pozici. Znamená naopak zázemí trpělivých rozhovorů, osobní spoluúčasti, důsledného zaujetí pro věc a zájmu o starost druhého, jako by byla vlastní. Nelze tu vyjmenovat všechny autory a spolupracovníky Triády, a proto, jen jako nejnápadnější a výmluvné příklady, vytýkám básně Jaromíra Zelenky, prózy Ivana Matouška, překlady Věry Dvořákové, eseje a analýzy Petra Fidelia, redakční podporu Mileně Hübschmannové, překlady Jiřího Pelána (a vůbec vzor jeho všestranného přístupu ke knižní kultuře), mnohé redakční spolupráce s Antonínem Petruželkou nebo s Jiřím Soukupem, historiografické polemické spisy Jana Tesaře, či – opravdu v neposlední řadě – sebrání, strukturování a komentování díla Jiřího Němce.

Kdo z aktérů a aktérek současné idiotské diskuse o tzv. literárním skandálu měl někdy v ruce některou z knih výše uvedených autorů? – Všechno nejlepší!

Oprava: V první verzi tohoto textu jsme v úvodní větě na základě autoritního záznamu Národní knihovny ČR uvedli, že narozeniny slaví RK v dubnu. Chybu opravujeme, k životnímu výročí přejeme v nouzi projektivně. Oslavenci i čtenářům se omlouváme.