Jako sto čtyřicátý svazek Edice Revolver Revue vyšel na sklonku loňského roku autorský výbor Otevřené možnosti básníka, prozaika, kritika, editora, redaktora a nakladatele Roberta Krumphanzla. Kniha vychází nedlouho před autorovým jubileem (narozen 1973 v Praze) a představuje pečlivě komponovaný výbor ze studií, úvah, kritik a dalších textů z let 1997–2022. Obálka v designu Viktora Karlíka, které jako v případě podobných výborů, jež vyšly RR (Hybler, Pokorná, Špirit, Vajchr ad.), dominuje jeden fotografovaný pracovní nástroj, nemohla nabídnout v Krumphanzlově případě jeho psaní přiléhavější předmět.

Proti kleštím, dlátům nebo skalpelům dominuje obálce Krumphanzlovy knihy hranůlek bílé školní křídy… Místo utahování šroubů, rytí a chirurgických řezů je tak zdůrazňován autorův jakoby až pedagogický přístup, za nímž se ve skutečnosti ukrývá hned několik Krumphanzlových poloh. Ty však spojuje základní autorův vykladačský modus ochotně vysvětlujícího společníka, který své posluchače klidně provází, a přitom jim trpělivě vše v okolí vysvětluje. Tato „klidná síla“, vybavená znalostmi z řady oblastí humanitních věd filozofií počínaje a například komparatistikou konče, prostupuje všechny v knize obsažené texty různé provenience.

Jména, která v Otevřených možnostech nalezneme, defilují na Krumphanzlově vykladačsko-vydavatelském horizontu. Jsou zde letité „známosti“: Vladimír Binar, Ladislav Dvořák, Zbyněk Hejda, Ivan Matoušek, Vladimír Neuwirth, Jaromír Zelenka. Dále v knize najdeme příspěvky vzniklé na okraj významných edičních projektů Triády (Čan, Josef Frič), a dokonce i dva texty dosud nepublikované (zmiňme polemicky nastavenou stať o Cieslarově interpretaci Hančových Událostí). Schopnost nepředpojatě nahlédnout prostřednictvím žánru recenze na současnou literaturu ukazuje například text o Halmayově poezii, kritika edice Léblových básní (která je postavena na definování úkolů editora) či skvělá recenze Landsmannových Pestrých vrstev z konce devadesátých let. Jejich zařazení do knihy – a platí to pro všechny texty – není jen archivováním usazených sedimentů literárního provozu, ale působí jako stále živá a inspirativní četba.

Jádro zařazených textů – a proto také kniha logicky vychází v Edici RR – je spojeno s publikačními aktivitami Revolver Revue (autor s touto revue po řadu let spolupracuje a v letech 2001–2004 byl jejím spoluredaktorem). Vedle kritických statí – některé obsažené recenze publikoval Krumphanzl i mimo RR, např. v Kritickém sborníku, Lidových novinách či Týdnu – tvoří významnou část výboru texty, které vznikly často z „provozních“ důvodů: jako doslovy, komentáře, poznámky či příležitostné proslovy. I přes tuto žánrovou různorodost působí kniha nesmírně kompaktně, což vedle výše zmíněného Krumphanzlova způsobu nutno přičíst ještě jedné autorově vlastnosti, která definuje nejen jeho psaní, ale zakládá i autorovy další aktivity (zde máme na mysli zvl. ediční program nakladatelství Triáda). Tou je pohled na písemné projevy z různých oblastí od poezie po odborné texty jako na svého druhu svědectví, jehož rozkrýváním se dostáváme k osobě autora. – Na ní Krumphanzla zajímají pak především osobnostní a mravní hodnoty. V řadě případů tak Krumphanzlovy texty působí jako určitá vyznání, jejichž tón ovšem nikdy není dogmatický.

Dalším podstatným dojmem z Krumphanlových textů je, jako kdyby se autor cítil být povinován svému čtenáři nabídnout prostřednictvím fundované deskripce hutné shrnutí, „jak je dané dílo uděláno“. Až po splnění této profesionální povinnosti si autor dovolí čtenářovu pozornost přesunout do vyšších pater, kde často pomocí citátu z pojednaného díla nebo i ze zdánlivě nesouvisející literatury otevře hru s vyššími významy interpretovaného textu. Autorovo zacílení na nalezení onoho pars pro toto významně přispívá k často nečekanému usouvztažnění dalších rovin interpretace a šťastně tak ve finále vede ke koherenci předkládaných textů.