Kardinál Duka pronesl v rozhovoru s Danielem Kaiserem v Týdeníku Echo č. 28/2022 nazvaném Katolictví čelí neomarxismu mj.: „Dnes snad už nikdo neví, že Václav Klaus byl členem redakce časopisu Tvář…“ – Možná by takové tvrzení nestálo za opravu, kdyby nebylo uvedeno poněkud sebevědomým návěštím „dnes snad už nikdo neví…“. Korigujme tedy jak citovanou větu vedlejší, tak hlavní:

(1) Jmenovaný ekonom (a po zhroucení komunistického režimu ministr financí federální vlády, respektive po rozdělení Československa premiér českého státu a později i prezident) členem redakce časopisu Tvář nikdy nebyl, a to ani v prvním (1964–1965), ani v druhém (1968–1969) období, kdy měsíčník vycházel.

(2) Skutečnost, že během druhé periody Václav Klaus patřil k širšímu okruhu externích spolupracovníků časopisu (ne však do redakce), je ale přinejmenším v literární, respektive literárněvědné obci známa docela všeobecně. – Tvář ve svém druhém údobí rozšiřovala záběr z kritického periodika kulturního v časopis věnovaný také otázkám současné filozofie, církevního života, historiografie a ekonomie. O posledně jmenovanou oblast se od přelomu let 1968/1969 na stránkách časopisu starali absolventi Vysoké školy ekonomické a tehdejší zaměstnanci Ekonomického ústavu ČSAV Václav Klaus a Josef Kreuter, oba se zkušeností studijních pobytů na západních univerzitách a oba kriticky zaměřeni nejen vůči ekonomické vědě podřízené politickým zájmům, ale i vůči jejímu progresivisticky oprašovanému modelu během pražského jara 1968.

Do tzv. silového pole Tváře se dostali díky setkání Václava Klause s redaktorem a literárním kritikem Bohumilem Doležalem na Evropském fóru v tyrolském Alpbachu v srpnu 1968 (viz Doležalovu vzpomínku z roku 2014, nedávno znovu publikovanou). Časopis, po zákazu na konci roku 1965, měl začít vycházet od září 1968, ale ze zřejmých vojensko-politických důvodů bylo první číslo vydáno až v listopadu 1968. Od prosince 1968 přispěli oba ekonomové do sedmi čísel měsíčníku šesti (Klaus), respektive pěti (Kreuter) články a glosami a jedním textem psaným společně. Ten ale už zveřejněn nebyl, neboť byl připraven pro zářijové číslo časopisu v roce 1969, které sice bylo vysazeno, ale před posledními korekturami bylo stornováno, neboť cenzura (pod krycím názvem Český úřad pro tisk a informace) vydávání Tváře zastavila (do knižního výboru z časopisu jsem v roce 1995 zařadil od Klause dvě stati a dvě glosy a onen společně psaný článek). K zákazu Tváře došlo 17. 9. 1969, tři týdny poté, kdy se novými členy její redakční rady (a redakční rada je stále něco jiného než vlastní redakce časopisu, o níž mluvil pan kardinál) stali literární historička a kritička Růžena Grebeníčková a právě oba ekonomové, Kreuter a Klaus.

To jsou detaily, které samozřejmě nemohou figurovat v obecném povědomí, ale stejně tak neexistuje žádný důvod k tomu, aby se tvrdilo, že někdo byl členem redakce výjimečného periodika, když jím nebyl. Člen redakce, tedy někdo, kdo časopis koncipuje a rediguje, je totiž někdo jiný než názorově blízký autorský spolupracovník, který je zodpovědný jen za své vlastní texty, nikoli za obsah celého časopisu.

Kardinál Duka se rozhodně nemýlí v ideové blízkosti redakce měsíčníku Tvář (jehož provoz zajišťoval šéfredaktor Jan Nedvěd se svými nejbližšími spolupracovníky Emanuelem Mandlerem, Bohumilem Doležalem, Jiřím Němcem, Janem Lopatkou, Ladislavem Hejdánkem, Zbyňkem Hejdou, Andrejem Stankovičem a Karlem Štindlem) a Václava Klause. Kromě několika statí na stránkách časopisu tuto blízkost ostatně dokládá i série fotografií z výletu, jejž redakce Tváře a spříznění autoři podnikli na podzim 1969 do Cholupic jako charakteristickou poctu Ladislavu Klímovi (jeho dopis-próza z roku 1914 Cholupický den vycházel v Tváři na pokračování od č. 5 z května 1969; fotografie jsou reprodukovány na dvoustraně 180–181 ve sborníku Jan Lopatka 1940–1993, jejž v roce 2017 vydala Revolver Revue). – Ale plést si Klause s redaktorem je totéž jako říkat, že dnes snad už nikdo neví, že Petr Hájek byl od roku 2003 vedoucím Kanceláře prezidenta republiky nebo že od roku 2013 byl prezidentem České republiky Vratislav Mynář.

Kratší verze tohoto textu byla tiskem publikována jako čtenářský ohlas v rubrice Dopisy @ maily v Týdeníku Echo č. 31 ze 4. 8. 2022.