Po dlouhém úsilí byl po Slovensku také u nás schválen nový významný den – Den samizdatu. Poslanecký návrh stanovil pro oslavu datum 12. října, kdy se v roce 1988 92 českých a slovenských vydavatelů samizdatu spojilo v prohlášení za propuštění slovenského samizdatového vydavatele Ivana Polanského (1936–2015), odsouzeného ke čtyřem letům vězení. Jestliže senátorka Hana Marvanová Kordová měla zřejmě nepodložené výhrady k osobě Polanského, a navrhovala proto jiné datum, jež s vydáváním samizdatu nijak nesouvisí, jazykovědec Karel Oliva vyjádřil rovnou výhrady k celému slovu samizdat.

Oponenti senátního návrhu a jedni z hlavních iniciátorů, Jiří Gruntorád a Miroslav Svoboda, svůj rozklad uveřejnili 10. září v již pouze internetových Lidových novinách. (Proč zrovna tam?) Tamtéž publikoval 28. srpna své „poslední slovo“ také právě Karel Oliva. Obsah svého článku vystihl Oliva již v podtitulu „Svoboda slova by se neměla halit do názvu, který je ruského původu“.

Konzervativní jazykovědec – pro média vždy jak na pérku – vylíčil, co ho na celé věci „ruší“. Jsou to hned dva bubáci. Zaprvé, nezávislé publikování není problém jen minulosti, poučuje tento pravidelný přispěvatel Lidových novin. – To však chtěli navrhovatelé právě dnem samizdatu připomenout. Druhý strašák, který lingvistu vytrhuje z jeho zadumání, je ruský původ slova, kterým by se měla oslavovati svoboda. Toť contradictio in adjecto! Snad tedy Den knih netištěných na tiskařských strojích…