Na podzim tohoto roku vyšla v ediční přípravě Radima Kopáče kniha Filosof z předměstí, kterou nakladatelství Pulchra, kde daný titul vychází po roce 2014 nyní podruhé, prezentuje jako „málo známou knihu Ladislava Klímy“. Navzdory na obálce uvedenému jménu a fotografickému portrétu známého autora jde však o dílo, které Ladislav Klíma nenapsal.
Anonymní knihu Filosof z předměstí s podtitulem Dialog o ničem a o všem vydal poprvé v roce 1923 nakladatel Boleslav Havlíček. Jde o rozhovor vypravěče s filosofem, jehož názory a některé vnější charakteristiky jsou zjevně inspirovány spoluautorem Matěje Poctivého, respektive tvůrcem Traktátů a Diktátů. Dílo nezanechalo v dobovém literárním životě téměř žádnou stopu a znovu se na trhu objevilo (jako obálkové vydání s pozměněným podtitulem Rozhovor o ničem a o všem) v roce 1933 díky témuž nakladateli v rámci edice Knihovna Středy. Na zadní straně jejího přebalu je kniha charakterizována jako „rozhovor s Lad. Klímou“. Na straně přední je krátký Klímův medailonek a doporučení četby „pro poznání L. Klímy a pro radost každého srdce“. Na publikaci reagoval v Českém slově Josef Kodíček. Ačkoli upozornil na nesoulad mezi fyziognomií líčeného filosofa a jeho reálným „předobrazem“, domníval se, že dialog pravděpodobně Ladislav Klíma napsal, a sice jako „jednu z filosofických improvizací, napsaných na objednávku […] a to s tendencí popularizační“.
Editor a odborník na Klímovo dílo Jaroslav Kabeš však tento dialog do klímovské bibliografie otištěné ve Filosofických listech (1939) nezařadil. O rok později mu to vytkl Ferdinand Kratina, ale Kabeš se k výtce vyjádřil v poznámce v Boji o Vše (1942): Publikace přisuzovaná Klímovi „mluví snad o něm, ale není od něho“.
Filosof z předměstí nicméně vyšel minimálně dvakrát v samizdatu (jednou v roce 1977 s úvodem a doslovem Jiřího Němce v Edici Expedice jako součást klímovského výboru Texty). Po revoluci jej vydal Miroslav Kromiš v rámci „sborníku textů připisovaných Ladislavu Klímovi“ Klímiana (1992) a v antologii Z (1997). Text je podle něj Klímou sice inspirován, autentičnost rozhovoru je však pochybná a autorství nejasné. Že by knihu napsal Klíma, jednoznačně popřela také editorka a přední znalkyně jeho díla Erika Abrams v edičním aparátu prvního svazku Sebraných spisů (2005).
Téměř celou tuto historii editor prvního vydání v Pulchře z roku 2014 pominul. Dílo je zde přisouzeno Ladislavu Klímovi bez sebemenší známky pochybnosti. Významový posun od popisku z vydání Knihovny Středy, podle nějž jde o rozhovor s Klímou, k tvrzení, že Klíma celý text sám napsal, není ani náznakem vysvětlen. Krátká ediční poznámka obsahuje kromě nepřesné informace o dataci „druhého“ (resp. obálkového) vydání z třicátých let jen seznam edičních zásahů do textu; mj. psaní velkých písmen v podtitulu „Dialog o Ničem a o Všem“ s odůvodněním, že „Klíma je tak užívá všude v textu“.
Argumentů, proč Klíma knihu Filosof z předměstí nenapsal, je víc (např. že o díle se v celé jeho pozůstalosti nenachází ani jediná zmínka). Nejpřesvědčivějším dokladem je však samotný text. Již v prvních řádcích je filosof, který má představovat Klímu, vylíčen jako „drobný rtuťovitý mužíček“, jenž se k vypravěči „přidružil“ a „cupital při [něm] drobnými krůčky“. Představa, že by Klíma sám o sobě psal jako o „mužíčkovi“, který někde „cupitá“, je zcela absurdní. Některé myšlenky obsažené v dialogu jsou z Klímova díla zcela jistě převzaté, celkový sloh však nemá s Klímovým stylem psaní nic společného.
V pozůstalosti Karla Bodláka, dalšího významného „klímologa“, se nachází několik rukopisných poznámek, které Klímovo autorství dialogu vyvracejí. Bodlák se domníval, že nejen sloh, nýbrž i „obsah myšlenkový je neklímovský – opakuje jednotlivosti, ale celek, ovzduší myšlenkové, jádro je diletantské, hrubé a v závěru vskutku nízké“. S největší pravděpodobností se podle něj jedná o persifláž. Nakladatelství Pulchra tak vydává pod Klímovým jménem knihu, kterou Klíma nejenže nenapsal, ale jejímž cílem dokonce mohlo být jeho myšlení zesměšnit.
Je tedy s podivem, že kniha „edičně připravená“ Radimem Kopáčem byla nyní vydána znovu. Beze změn, jen s novým doslovem Lubomíra Martínka, o němž se krátce zmíním později. K náznaku ediční sebereflexe nedošlo, ačkoli k ní přibyla řada nových podnětů. Vydavatel si mohl přečíst recenzi Filosofa z předměstí s názvem „Levné a zajímavé“, kterou v roce 2015 pro Revolver Revue č. 98 napsal Petr Adámek. Jeho text představil několik užitečných zjištění a přesvědčivě prokázal, že autorství Klímovi být přisouzeno nemůže. Další varovný signál pro pulchrovského editora mohl být způsoben nahlédnutím do katalogu Národní knihovny, v němž je v poznámce k původnímu vydání z dvacátých a třicátých let uvedeno: „Dílo je někdy chybně přisuzováno Ladislavu Klímovi“. Volně přístupná je také podrobná bibliografie děl Ladislava Klímy, kterou sestavuje Miroslav Kromiš; vydání z roku 2014 je v ní charakterizováno jako „bezostyšný podvrh podsunující Klímovi jako autorský text, který je nejvýš krajně neautentickým rozhovorem s ním“.
Také nově připojený doslov Lubomíra Martínka, držitele literární ceny Magnesia Litera a Ceny Toma Stopparda (obojí v roce 2008), o celém problému mlčí. Martínek byl postaven do nezáviděníhodné role; byl patrně osloven nakladatelem, aby napsal doslov ke knize Ladislava Klímy, aniž by věděl, že se o Klímovo dílo nejedná. Podlehl tak stejné důvěře jako čtenáři, kteří si knihu zakoupili; důvěře, že jméno autora na obálce přece není nutno zpochybňovat a ověřovat. Doslov s názvem „Noc v kumbálu“ je však natolik specifický, že jeho původce nakonec nelze považovat za oběť edičního lajdáctví, nýbrž za jeho spolupachatele. Martínkův text obsahuje celou řadu faktických chyb. Do „pestrého spolku Klímových obdivovatelů“ podle něj patřil mj. Vasil Kaprálek Škrach, Karel Teige či „režisér Jan Kodíček“. První ze jmenovaných Klímovo myšlení kritizoval jako antisociální a nemorální, druhý neměl s Klímou nic společného a třetí neexistoval (autor měl asi na mysli výše citovaného Josefa Kodíčka). Celý doslov je rámován beletristickým líčením jedné noci, kterou autor strávil v pařížském bytě Eriky Abrams listováním Klímovými rukopisy. Vyprávění je zkreslené, Martínek editorce vkládá do úst věty, jejichž autentičnost je pochybná, líčí ji jako v podstatě komickou figuru, s níž polemizuje. Z korespondence s Erikou Abrams, která na Martínkem popisované události vrhá zcela jiné světlo, citujme jen jedinou větu: „Je to nesmysl.“
O díle samotném autor nepíše vůbec nic. O Klímovi pak jen omšelé charakteristiky – jako např. že zaujímá „jedno z předních míst v galerii podivínů“. Na rukopisech je údajně vidět, jak měl „čím dál ožralejší solipsista“ problémy s držením pera a jak nakonec „bitvu s chlastem prohrál“. Ouverturou autorova osobního vztahu ke Klímovi je vyznání, že mu nezáleží na morálním profilu spisovatelů, že četbou rád nahlíží do „vnitřního světa postižených, narušených, abnormálních“, že i „vrah a narkoman William Burroughs [jej] upozornil na radovánky drogové závislosti“ a Arthur Koestler jej „varoval před nebezpečím sebeobětování se vznešenému cíli“. Většinu textu zabírají Martínkovy vlastní nápady a vyznání – od probíraného tématu více či méně vzdálené. Na straně 88 tak např. prohlašuje: „Netvrdím, že jsem dobrý člověk. Utrpení fanatiků mne nedojímá, strádání fundamentalistů mne nechává chladným […]“ apod.
Důkladně vyjasniv vlastní myšlenkovou pozici, pouští se nakonec Martínek do polemiky přímo s Ladislavem Klímou, aby jej nazval „slabochem“, „pozérem“, „zoufalcem“ nebo „stydlivým mladíkem, který nedokázal ani svést milenku“. Na jiném místě pisatel konstatuje, že Klíma byl „politováníhodný a zároveň protivný“. Těmito slovy lze ovšem mnohem spíše eufemisticky charakterizovat doslov samotný – a vlastně nakonec i celý vydavatelský počin z Pulchry.
*
Nabízí se otázka, kdo je tedy skutečným autorem Filosofa z předměstí. Leccos může prozradit jediný dostupný exemplář obálkového vydání uložený v Národním konzervačním fondu v Hostivaři. Na zadní straně obálky je otištěn seznam děl vydaných v rámci Knihovny Středy a v něm nás může zaujmout jméno redaktora Arnolda Klíčníka, který je zároveň uveden jako autor chystané knihy s podezřele povědomým názvem „Nic jest vše“. Na přední straně obálky je ale ještě jiná stopa. Do levého dolního rohu někdo napsal růžovým perem: „Napsal Augusta?“ Neznámý autor této hypotézy měl patrně na mysli dekadentního a symbolistního básníka Jana Mariu Augustu. Augusta používal celou řadu pseudonymů a šifer a s Klímou jej spojovala výrazná inspirace myšlením Friedricha Nietzscheho a zároveň obdiv k Napoleonovi. Na první pohled by tedy mohl být adeptem autorství dialogu. Žádnou další spojitost ani sebemenší zmínku (stejně jako v případě Arnolda Klíčníka) jsem však nenašel. Zbývá třetí podezřelý: nakladatel Boleslav Havlíček.
Klímovo jméno se v souvislosti s Filosofem předměstí neobjevilo až ve třicátých letech na obálce Knihovny Středy. Na přelomu let 1926 a 1927 knihu nakladatel inzeroval v Národních listech s následujícím popiskem: „Poutavý rozhovor s filosofem světa jako svědomí [sic!] i jako ničeho. Zajímavé názory, známé z Matěje Poctivého a jiných knih, podány zde ve výstižné formě, nikoliv snad v podání nesrozumitelné úvahy.“ Havlíček se o Klímovi zmínil už v roce 1922 v úvodu ke knize Františka Frýdeckého Deset kapitolek z literární biologie. V Havlíčkově nakladatelské pozůstalosti uložené v Literárním archivu PNP se nachází – vedle několika obsílek poukazujících na pochybné praktiky jeho knihkupecké živnosti – dopis adresovaný redakci časopisu Český knihkupec a nakladatel z roku 1944. Havlíček se v něm mj. zmiňuje, že pracuje na „knize o Ladislavu Klímovi a Stirnerově filosofii ‚Jedinec a společnost‘“. Podíváme-li se ještě jednou pozorněji na zadní stranu obálky z třicátých let, uvidíme, že vydaná díla edice Knihy Středy jsou rozčleněna podle toho, zda byla připravena redakcí Klíčníka nebo Havlíčka. Filosof z předměstí spadá jako jedna z mála knih pod redakci Havlíčkovu.
Žádné z těchto zjištění jistě nepředstavuje důkaz, na jehož základě bychom mohli autorství Boleslavu Havlíčkovi bez pochybností přiřknout. Uvést na obálce Filosofa z předměstí jeho jméno by však rozhodně bylo více oprávněné než řešení v nakladatelství Pulchra.