Také na Masarykův ústav a Archiv Akademie věd dolehl dnešní úděl každé výzkumné či tzv. paměťové instituce: digitalizace. Výsledkem tohoto tlaku je v případě masarykovského akademického pracoviště internetové zveřejnění kompletní, třicet devět svazků čítající řady Spisů T. G. Masaryka. Jejich jednotlivé svazky jsou nyní k dispozici on-line ve zdarma přístupné aplikaci, v níž je možno je stáhnout dokonce i ve formátu PDF.
Masarykovy Spisy začal realizovat Ústav T. G. Masaryka (ten byl spoluvydavatelem všech svazků, stejně jako je i spolurealizátorem digitálního zveřejnění) krátce po svém obnovení po roce 1989, první svazek byl vydán roku 1993. Dokončeny byly v loňském roce. V čele projektu po celou dobu stál literární historik a editor Jiří Brabec, který navrhl koncepci sebraných spisů a dozoroval ediční řešení všech svazků (k historii vydávání Masarykova díla srov. Brabcovu studii Příběh Masarykových Spisů, in: Mám jen knihy a skripta, cenná práce životní. 70. let Masarykova ústavu – Studie a dokumenty. Edd. E. Broklová, D. Hájková, J. Tomeš a R. Vašek /MÚ AV ČR, Praha 2002/, s. 57–67).
Pro adaptaci cca patnácti tisíc stran textu zvolili masarykovci z perspektivy nabízejících se možností digitálního zveřejnění to nejpřímočařejší řešení. Celky svazků jsou k dispozici v PDF, jednotlivé Masarykovy příspěvky pak ve čtecím okně s bibliografickým údajem v hlavičce a lištou nástrojů v horní části okna. Uživatel může nahlížet svazky jako celky (to je často nezbytné už jen proto, že v centrální ediční poznámce se teprve čtenář dozví, jak je svazek koncipován), popřípadě může pracovat s množinou všech téměř dvou a půl tisíc textů, v nichž lze vyhledávat a filtrovat podle roku zveřejnění. Právě možnost vyhledávání v celém korpusu je jednoznačně největším přínosem aplikace. Velkým štěstím pro tento typ internetového provedení je původní, ve svazcích realizované řešení bibliografických a edičních informací a také jazykových a věcných vysvětlivek, které se vedoucí redaktor Spisů rozhodl dislokovat vždy bezprostředně za editovaným textem (v případě tradičního umístění edičního aparátu v zadní části svazku by měli současní „převoditelé“ mnohem složitější situaci).
Na Spisech participovalo několik desítek editorů rozdílných školení a několika generací, projekt byl realizován v relativně dlouhém čase. Internetové zveřejnění zřetelněji ukazuje rozdílné přístupy editorů, které mohou být vnímány s ohledem na celek jako nejednotnosti. Příkladem může být ediční zpracování textů, kdy i na rovině pravopisné úpravy můžeme sledovat dynamický vývoj. Za připomenutí v této souvislosti stojí, že Spisy napsaly z hlediska úpravy ortografie vlastně malou kapitolu dějin ediční praxe (poslední kodifikace pravidel proběhla právě v roce 1993). A jen pro zajímavost doplňme, že Spisy měly v této oblasti velmi dobrou startovací pozici, na jejímž vymezení se výrazně podílel Mojmír Otruba (srov. jeho pojednání předložené redakční radě Spisů Postup editorovy práce při přípravě kritického vydání odborného textu a zejména lektorský posudek prvního svazku Juvenilie – oba texty dostupné v Otrubově výboru Autor – text – dílo a jiné textologické studie /ÚČL AV ČR, Praha 2018/, s. 131–135 a 193–198).
Celé Spisy jsou sice uzavřeny, přesto k úplnému dokončení chybí ještě Generální jmenný rejstřík, který je v tuto chvíli připravován. Jeho vydáním se uzavře jeden z nejrozsáhlejších edičních projektů posledních tří dekád. Zveřejnění Spisů na internetu je ve stávající podobě zcela jistě záslužný a nutný čin, neodpovídá ovšem na otázku, co s Masarykovým dílem z hlediska vydavatelského dále. Dobře přístupný Masaryk na webu by mohl podnítit nějakého budoucího editora připravit nový výbor (sledující např. některou z Masarykem pěstovaných oborových linií), podobně jako je jistě možné věnovat se vybraným textům a vydat je s hlubším komentářem a více je kontextualizovat (např. pojednání Moderní člověk a náboženství z devadesátých let 19. století). Aktuálně spuštěná aplikace nedává moc šancí pro bezprostřední pokračování v editaci zveřejněných textů, pro zapojení výsledků kontinuálně pokračujících pramenného výzkumu. Propojovat digitalizáty archiválií, pořizovat jejich přepisy, nově ustavovat textová znění, zdokonalovat ediční aparát atd. je při tom, jak je aplikace nyní designována, obtížné. Takováto kontinuita by měla velký étos, její realizace v dnešním čase je však spíše z příslovečné říše snů.