Následující řádky vznikly z popudu referátu Vratislava Färbera o antologii básní Luisy Zikové Palte mou duši! (Praha: dybbuk, Opium poezie, sv. 13, 2022). Färberův posudek zazněl na vlnách stanice Vltava (24. 10. 2022, viz 38. minuta záznamu zde) a kritik v něm zavadil mj. o ediční přípravu dotčené knihy, přičemž vypíchl některé zvláště eklatantní nejednotnosti ediční přípravy. Problémy a nejasnosti kolem této edice jsou ale ještě o kousek robustnější.

Výbor, jejž podle tiráže uspořádal Pavel Čepický, je vybaven nepodepsanou Ediční poznámkou (s. 90–91), která činí dojem, jako by se při přípravě pracovalo přímo s rukopisnou pozůstalostí autorky. Odlišnou informaci přináší naopak doslov signovaný Klementa Laurinová, v němž se jako základ druhého oddílu knihy jmenuje bibliofilie Palte mou duši, kterou v roce 2017 připravil Pavel Čepický a Lea Lomecká. Souborné vydání básnického díla Zikové nazvané Veškerá poezie, které v roce 2017 připravily Lea Lomecká a Erika Hlaváčová, se však v knize nezmiňuje vůbec nikde. K těmto nesrovnalostem bibliografickým přistupuje pochybnost o výchozím textu přítomné edice.

Ze srovnání textu je zřejmé, že nová antologie Zikové přináší texty vybraných básní ve znění, jež je s vydáním Veškeré poezie totožné, a to i na místech, kde to není rozhodně žádný zisk. Obě edice mají zcela shodně chybná čtení výchozího rukopisu (např.: v básni „Na poslední stranu své knihy“ má být „Úpím pod balvany, kde stačí zvednutí oblázku“ místo očividně chybného „zvednout oblázku“; v básni „Co čeká mne? Tma v jejíž prázdnotě…“ se zas shodně čte „v bahně“ namísto původního „v bahnu“; a v básni „Vzpomínka“ máme „nesčetných básní, pohádek“, kdežto správně má být „nesčetných bájí, pohádek“).

Tyto společné nedostatky ukazují, že se v přítomné edici nevycházelo přímo z pramenů, nýbrž podkladem byla starší edice. Jak je přitom zřejmé, ani ta nebyla zrovna nejdokonalejší. Editorky v ní např. pominuly všechny otisky z Moderní revue, a to ke škodě edice i u básně „Panu ***“, kde byl v časopise faksimilován rukopis. Tiskly tak podle nespolehlivého opisu „zoufání“ místo „zoufalství“, „šedých“ m. „světlých“, „umělý“ m. „uvadlý“ atd. O básni „Kdes v dáli“ se v poznámce k edici z roku 2017 zase píše, že v časopiseckém otisku v Nivě „je vynechán“ (s. 249) šestý verš „já nechtěla určito, mně stačilo nové“, jenže je tomu právě naopak, verš totiž nechybí v Nivě, ale v obou edicích. Původní ne zrovna nejspolehlivější edice z roku 2017 je v dybbuku převzata dokonce se všemi nedostatky i nedůslednostmi edičního zpracování (v obou se např. tvrdí, že se upravují předložky s a z, nicméně obě dvě ponechávají „s nebe“, totožně se tiskne v básni „Mráz“ „děsná smrť“, byť se v obou poznámkách říká, že se zde má „vynechat háček“ /s. 91/).

Dokonalá shoda není – zdá se – vždy ku prospěchu. Možná je to však jen výsledek pranáhodné shody, nebo se o něčem tajemném decentně mlčí. Nemůžeme se však ubránit dojmu, že stejně jako si nakladatel nepřiznaně posloužil v anotaci knihy charakteristikou básnířky od Karla Kamínka, Pavel Čepický si mlčky vypůjčil práci obou editorek, a dybbuk ji bez jakéhokoli ověřování a redakce jen posunul do tisku.