Před několika málo lety zahájilo svoji činnost pražské nakladatelství Královské knihy, jehož majitelem a spiritus agens je Prokop Zapletal. Nakladatelství s dosavadní produkcí čítající tři vydané publikace začalo navíc nedávno vydávat svoji vlastní revue, která dostala podobně poetický název jako sama vydavatelská oficína, totiž Liliové listy. Jimi ovšem nezalistujeme a zůstaneme u posledních dvou publikací, v posledních týdnech distribuovaného druhého vydání prvotiny Sigismunda Boušky Pietas (s vročením 2021) a v roce 2019 zveřejněné edice Přednášky prof. T. G. Masaryka na Chicagské univerzitě v létě roku 1902. Obě dokládají pozoruhodný střet bohulibé vydavatelské zanícenosti s jistou formou neřízené svéhlavosti.

Připomenout osobnost Sigismunda Boušky (1867–1942), benediktina, významného překladatele a publicisty, jistě nejmúzičtějšího básníka Katolické moderny, vydáním jeho debutu z roku 1896 (s vročením 1897) je samo o sobě skvělým počinem. Piety jsou (stejně jako další dvě Bouškovy knihy poezie, ale třeba i Bouškou spoluredigovaný almanach autorů Katolické moderny Pod jedním praporem /1895/) sice po léta dostupné on-line (ČEK), nicméně jejich nové knižní vydání dává jistě příležitost napřít nově pozornost k tomuto básníkovi (zde zmiňme, že žádná z jeho básnických knih nebyla tiskem znovu zveřejněna a že po roce 1989 byla věnována pozornost pouze Bouškově korespondenci /tři knižní edice:  s Bílkem, Březinou a Dostálem-Lutinovem/, respektive byly příležitostně zveřejněny některé jeho překlady /Ramón Lull, Jacinto Verdaguer/). Z této perspektivy je tedy nové vydání Piet průlomem. Způsob, jakým se to však děje, nepatří zrovna k těm šťastným.

Nakladatel a editor v jedné osobě přetiskl první vydání a doprovodil svůj vydavatelský počin stručnou ediční poznámkou, v níž se pokusil vyjádřit, že k textu sbírky přistupoval pietně, co se pravopisných úprav týče, „aby byl text co nejautentičtější a požitek z četby přitom nebyl ničím rušen“. Ke škodě vydávanému textu je ovšem chyba, že vydavatel nevěnoval pozornost i jiným, de facto vyšším patrům ediční přípravy. V prvé řadě se mohl zamyslet nad tím, zda daný typ přes sto dvacet let starého básnického textu není potřeba pro jeho elementární srozumitelnost vybavit vysvětlivkovým aparátem, minimálně komentovat četné latinské pasáže, biblické odkazy, řadu vlastních jmen apod. V neposlední řadě pak neměl setřít jednu ze zásadních rovin Piet, které jsou do značné míry komponovány jako básnický deník, kdy autor usiloval podat zejména svůj intelektuální, básnický růst. Z toho důvodu mělo každé ze zveřejněných čísel v prvním vydání vročení, které editor ovšem neuvádí. Sám autor jejich smysl osvětlil v doslovu, který je ale také vypuštěn…

Karambolu se nevyhnulo ani vydání Masarykových přednášek, zveřejněných v Královských knihách jistě  s ušlechtilým záměrem zmapovat jednu z epizod Masarykova veřejného života. Vydavatel se rozhodl zpřístupnit českému čtenáři edici Dragy Shillinglawové-Kellickové, která (vybavena předmluvou z jejího pera, již pro českou edici přeložil sám Prokop Zapletal) přinesla její překlad série Masarykových amerických přednášek do angličtiny. Tato anglická edice byla vydána v americkém Lexisburgu v roce 1978, v témže roce vyšla kniha i v Londýně (nikoliv tedy v roce 1980, jak uvádí medailon autorky na zadní straně přebalu českého vydání). Samotný český text přednášek editor převzal z krajanského listu Slavie, který vycházel ve Wisconsinu a v němž na čtrnáct pokračování (nikoliv ve třinácti, jak překladatelka i český vydavatel myslí – poslední část vyšla ve Slavii 16. 9. 1902) byly přednášky přetištěny. Daný renonc by asi nevznikl, kdyby vydavatel nebyl přesvědčen o svém prvenství, na něž upozorňuje ve své předmluvě i v reklamních anotacích knihy („Navzdory svému významu u nás tyto přednášky nikdy nevyšly – až nyní“). Je přeci jen frapantní, když někdo usilující v dobré víře o popularizaci TGM se neorientuje natolik, že při svých vydavatelských choutkách pomine edici Spisů T. G. Masaryka. Podíval-li by se do nich, zjistil by, že našemu čtenáři byla tato série přednášek – ale i několik dalších, které Masaryk během svého pobytu v USA v roce 1902 proslovil – dostupná a vybavená vysvětlivkami již od roku 2011, kdy vyšel 25. svazek Spisů s názvem Ideály humanitní a texty z let 1901–1903.