Městská knihovna v Praze nectí u e-knih vlastní výroby ani práva editorů, ani nenabízí dobře zvolené a pečlivě ošetřené texty. To již názorně ukázaly v Kanonu příspěvky Jakuba Říhy a Michaela Špirita. Bylo by ovšem digitální tažení této knihovny bez problémů, i kdyby osvědčilo větší akurátnost právní a redakční?

Nejprve ale ještě krátce k jednomu detailu redakční práce pražské Městské knihovny. V publikovaných titulech se nejviditelněji projevuje doplněním vysvětlivek pod čarou. Například v knížce Oty Pavla Smrt krásných srnců je připojeno pět takových poznámek, z nichž hned tři se týkají různých tkanin – jako by knihu komentoval spíše profesionál v oboru krejčoviny nežli střízlivý editor. Například k pasáži, v níž se líčí „kabát z koverkotu“, doplňuje poznámka pod čarou, že se jedná o „silnější plášťovou nebo oblekovou látku z dvojbarevné nitě.“ A už je čtenář doma, povídka zachráněna, jen taktak, vždyť si už začínal představovat kabát z kovralu, kovaru či nějakou koketu v kabátu. Takové vysvětlivky jsou pro čtení prózy prostě rušivé nejen svým umístěním na stránce s textem, ale i tím, že do něj zasahují na místech, kde to není náležité, zkrátka hloupým způsobem a nekoncepčně. Jejich funkce je snad jen, že poskytují Městské knihovně jakési chatrné alibi o vlastním přínosu redaktora-pláteníka.

Ale i kdyby toto nebylo, byla by masa bezmála šestnácti set elektronických knih, které Městská knihovna v Praze sama vyprodukovala a zdarma nabízí ke stažení, jen bohulibý čin na poli open access? Touto praxí se přece nejen zužuje pole pro vydání, která by autorovi poskytla kvalitní službu po stránce grafiky, edičního zpracování a doprovodných textů, ale Městská knihovna v Praze takto spolupodráží i trh s elektronickými knihami. Touto její činností se narušuje také křehký vztah mezi nakladatelem a knihovnou. Knihovna má snad přece knihy schraňovat, koncepčně budovat svůj fond a distribuovat je mezi své čtenáře, nikoliv knihy vyrábět. K tomu není kompetentní, což tyto e-knihy pražské bibliotéky, jež jsou stále mnohem blíže klasické knize než k digitalizátům zveřejňovaným třeba v systému Kramerius, jen dokládají. A nakonec, není vlastně vůbec jasné, proč mají být zrovna knihovnou nabízeny zdarma a on-line všem a bez vší registrace ke stažení knihy Bohumila Hrabala, Zuzany Brabcové, Michala Ajvaze, Radky Denemarkové, Ivana Klímy, Jiřího Hájíčka, Pavla Kohouta, Josefa Škvoreckého, Karla Šiktance a mnohých dalších. O ochranu knihovního fondu tu přece nejde. A o službu autorům a knižní kultuře už teprve ne.