Netrvalo to dlouho, a do publicistiky v čase koronaviru byla zatažena i literatura. Na serveru Aktuálně.cz, jehož „motivační“ nebo přímo dojaté projevy vyvolávají zdání, jako kdyby mediální dům Economia byl ve skutečnosti jednou z divizí skupiny Mafra, stálo v jednom z komentářů, který nabádal ke svornosti s kapitány našeho státu: „Skoro se chce vykřiknout se Švejkem jeho jedinou větu, kterou kdy myslel vážně: ‚Nestřílejte, vždyť jsou tady lidi!‘“

Jen neradi autora komentáře zarmucujeme, ale protagonista Haškova románu tuto větu nejenže nemyslí „vážně“, ale dokonce ji v celém textu ani nikde neříká. Obáváme se, že pisatel na webu zaměnil románové Osudy za jejich dvoudílnou filmovou adaptaci scenáristy a režiséra Karla Steklého z padesátých let 20. století s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.

Zatímco snímek Dobrý voják Švejk (1956) lze ještě brát jako přibližně doslovnou ilustraci prvního dílu Haškovy epopeje, druhý film Poslušně hlásím (1957) je tendenčním, ba „stranickým“ zkreslením zbytku románového torza ve prospěch pokrokové estetiky tzv. socialistického realismu, a právě na jeho konci pronáší Hrušínský onu zlopověstnou větu (doslova: „Co blázníte? Dyť sou tady lidi!“) coby poslední repliku, po níž následuje už jen střihová sekvence výbuchů, které likvidují rakousko-uherské důstojníky a vojáky. S Haškovým románem souvisí tento Steklého počin asi tak jako publicistické projevy serveru Aktuálně.cz s kritickým myšlením a důkladným ověřováním zdrojů.

To je křiku pro špatnou citaci, vždyť jde jen o parabolický příměr, chce se dotčeně zvolat čtenáři, jemuž sukus dotyčného článku – „nejdřív podporu všem vládním opatřením, i kdyby byly sebepitomější, kritiku až pak“ – konvenuje. Na to je třeba namítnout, že i tzv. humanistická poselství, resp. právě ta by se měla opírat o nějak zdravá východiska, nikoli o nesmysly.

Pokud nejsme zaměstnanci stávající Kanceláře prezidenta republiky, pak snad ještě můžeme trvat na tom, že je rozdíl mezi skutečným citátem a výrokem, který nikdo neřekl, anebo ho vyslovil někdo jiný, a jenž dokonce znamená pravý opak toho, než co ztělesňuje postava, jíž výrok připisujeme.

Volit citát je přitom umění. V případě Haškova románu je velký rozdíl, vybíráme-li pasáž z nějaké Švejkovy promluvy, nebo z okolního textu. Brát si do úst projev Švejkův je velmi riskantní, neboť je takřka nemožné rozsoudit, které výroky myslí dobrý voják „vážně“ a které nikoli (pro jistotu dodávám, že tu nyní obcházím promluvy ryze informační povahy, které se v textu tu a tam také vyskytují, např. „já jsem dostal telefonogram přímo z regimentskanceláře“ nebo „tahle pryčna je z hlazeného dříví“).

Je ovšem možné, že komentátor na Aktuálně.cz neodkazoval k literární postavě, nýbrž záměrně k filmové nechutnosti z roku 1957. (Ponechme stranou, že v ní pak rozhodně nejde o „jedinou větu, kterou kdy Švejk myslel vážně“.) V takovém případě by svého cíle určitě dosáhl snáze, kdyby rovnou uvedl, že se vědomě vztahuje ke kašírované barrandovské produkci doznívajícího stalinismu, anebo dokonce zvolil pádnější citáty, např.: „Podívej se kolem sebe, Patero – to nelze zradit – to by bylo horší než smrt. A ty to víš. – Poctivé zrno zasela v tebe tvoje strana!“, nebo: „Nám všem se otevřely dveře do nového světa. – Kdo nám je otevřel?“, anebo ten, který bylo možné od 1. května 1950 číst šest dní v týdnu v záhlaví hlavního tiskového orgánu, který do konce roku 1989 plnil podobnou úlohu, jakou dnes mají projevy premiérových marketérů.