Zřejmě už také sám Jaromír Nohavica pocítil únavu z neustálého přehrávání těch samých výmyslů o Petru Bezručovi, a tak se rozhodl přenechat své bezručovské materiály studentu, který si na toto téma „udělá doktorát“ ‒ nižší akademický titul si zde náš bard asi představit nedovede. Nositel Puškinovy medaile tuto svou velkomyslnost rozhlásil nejprve v pražské Viole, následně pak 28. ledna tohoto roku v rozhovoru s Michaelou Veteškovou na vlnách Českého rozhlasu. Ve svém projevu na ČRo-Plus přitom opět nejen zpochybnil autorství některých básní ze Slezských písní, ale také znectil všechny bezručovské badatele paušálně a olomouckého profesora Oldřicha Králíka (1907‒1975) konkrétně.

Poté co přeříkal staré teze (o nich již viz zde, zde a zde), prohlásil Nohavica v rozhovoru, že „si na něm [tj. na Bezručovi] udělal doktorát i pan profesor Oldřich Králík a jiní, kteří díky Bezručovi a Slezským písním bádali, pořádali konference, vydávali sborníky, zakládali památníky Petra Bezruče… Byl to vlastně jejich džob. I když váhali, tak nemohli přiznat, že všecko není tak, jak se doposud mělo.“ Péči o Bezručovo dílo tak Nohavica podává jako pusté dojení mrtvé krávy, bezskrupulózní praktiku a jako vědeckou, potažmo lidskou nepoctivost.

Nohavica by byl asi ideální respondent nějakého dezinformačního media (všechno je komplot, všichni jsou podvodníci a jen já vím, jak to chodí), nicméně tyto jeho pomluvy mu dnes pomohla šířit rozhlasová stanice, jejíž programy nesou názvy jako „zaostřeno“, „názory a argumenty“ či „laboratoř“.

Michaela Vetešková nezůstala přitom jen na trpném rozhlašování, ale naivně Nohavicovy povídačky sama a iniciativně přeříkala. Například v redakčním „boxíku“ věnovaném Slezským písním se problematika Bezručovy sbírky podává již jen z Nohavicovy perspektivy, když se tvrdí, že „některé básně se nápadně shodují s popisem života Ondřeje Boleslava Petra“. Je teď jen otázka, kterou ze svých kompetencí zde Vetešková uplatnila, buď je vedoucí kulturního zpravodajství ČRo a přednáší na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze, nebo je náhlou bezručovskou badatelkou s rychlou akcelerací anebo, a to se zdá nejpravděpodobnější, chce být spíše autorkou pohádek, jak je také uvedeno v jejím medailonu. Ale třeba to jde nakonec všechno dobře dohromady.