Vyhneme se fanfárám, které provázejí v těchto dnech osmdesáté výročí zveřejnění prvního dílu Rychlých šípů Jaroslava Foglara, a budeme se věnovat jeho Chatě v Jezerní kotlině, právě publikovanému svazku nové řady foglarovek, kterou vydává Albatros. A navíc se budeme ve zkratce zabývat záležitostí, jež je zdánlivě přízemní: připojíme pár poznámek k problematice textu tohoto evergreenu z hlediska edičního. Přiznejme, že zabývat se Foglarem z této perspektivy je trochu jako kontrolovat průchodnost odpadního potrubí, avšak i to je (a platí to také pro literárního historika, jak nedávno poznamenal Jiří Brabec v jiné souvislosti) práce, kterou přeci jen někdo udělat musí.

Románem Hoši od Bobří řeky zahájil letos Albatros novou edici Foglarových knih. Převzal tak štafetový kolík po nakladatelství Olympia, které tisklo Foglara po více jak čtvrtstoletí. Chata v Jezerní kotlině je druhým svazkem řady, kterou řídí ediční rada nakladatelství Albatros a Skautské nadace Jaroslava Foglara (Petr Eliáš, Ondřej Müller, Tomáš Navrátil, Veronika Sonnková, Roman Šantora, Tomáš Šídlo). Nakladatelství přirozeně cílí na dnešního dětského čtenáře a již minimálně v tom, jak knihy nové řady vypadají, se mu to daří – grafická úprava Petra Štěpána a Bohumila Vašáka, která staví na velmi příjemné sazbě a praktické flexo vazbě, je otevřená různorodému ilustračnímu doprovodu jednotlivých svazků. Právě ten je nejvýraznějším prvkem současného vydání Foglara v Albatrosu, Hochy od Bobří řeky ilustrovala Ester Kuchynková, Chatu v Jezerní kotlině Pavel Čech. V ústrety se současnému čtenáři vychází i v případě úpravy textu, jak bylo avizováno např. v rozhovoru s šéfredaktorem Albatrosu Petrem Eliášem o vydávání Foglarova díla na webu Lidovky.cz z 4. 10. 2018, v němž jsou zmíněny „syntaktické nebo stylistické úpravy“ a je vypíchnuta snaha zabránit „nežádoucím aktualizacím“.

Textová historie jednotlivých vydání Knihy podivuhodných příhod a Velikého přátelství, jak zní původní podtitul Chaty v Jezerní kotlině, nabízí zajímavé momenty. Albatrosovské vydání je v pořadí dvanácté, poprvé román vyšel v roce 1939 a spolu s dalšími vydáními ze 40. let u nakladatele Jana Kobese tvoří první vývojové stadium zveřejňování Foglarových knih. Významné redakce, která se projevila na celé škále jazykových složek, se textu dostalo ve vydání v Mladé frontě na konci 60. let. V podstatě v identické podobě pak román vychází po dvaceti letech, roku 1988 (a poprvé v Olympii) – toto vydání je poznamenáno nešťastným odstavcem z pera Karla Sýse na zadní straně obálky, který nebyl ničím jiným než úlitbou tehdejším modlám. V Sebraných spisech Jaroslava Foglara (v Olympii) vyšel román poprvé v roce 1993, a zde došlo k další významné redakci textu, jehož podoba pak byla reeditována až do nedávných let, za autorova života vyšla Chata v Jezerní kotlině naposledy v roce 1998. Toto vydání se nakonec stalo výchozím textem pro Albatros (o čemž svědčí mj. např. tisková chyba Chtěl byl namísto správného Chtěl bys na s. 75, resp. 107).

Vedle zásahů, jež by bylo možno označit za běžné, jako je úprava interpunkce, popř. úprava hyperkorektního říci na říct či likvidace infinitivů zakončených na -ti, a – zůstaneme-li u malého vzorku – těch, které jsou ještě jakžtakž akceptovatelné (změna slovosledu, občasná úprava odstavcování), zahrnuje nová redakční úprava Chaty v Jezerní kotlině intervence již těžko pochopitelné: To by se ti líbilo → …chtělo; riskovat život → dát v sázku svůj život; Zpravidla si chlapci nedělají → Chlapci si většinou nedělají; díky dlouhému cvičení → díky dlouhému a pravidelnému cvičení; dokonce v tom nalezli příležitost → …našli příležitost; považovali za bačkoru → měli za bačkoru; Cítil se spokojený a šťastný! → Byl spokojený… Poslední příklad ukazuje, že výjimečně dojde i k vážnému znivelizování textu, které jde ruku v ruce s tím, že se nové redakci přece jen nepodařilo udržet uzdu a nevyhnula se nebezpečí aktualizací: „patron“ je jednou změněn na „mrzouta“, jinde na „ňoumu“, „darmo mluvit“ se mění ve „škoda mluvit“, „čerta starého“ na „ale houby“ a „rohovníci“ jsou změněni na „boxery“. Je jasné, že mnohý dětský čtenář si bude myslet, že rohovník je „člověk, který čistí rohožky“, to ale neznamená, že úpravci Foglarových textů si tuto skutečnost mají brát jako záminku k úpravám podle dnešních lineálů. Snad může být shoda na tom, že četba má dětem jejich slovní zásobu rozšiřovat, nikoliv temovat to, co znají.

V proporcích pohybu celého textu od prvního vydání po poslední sice Albatros nepodává Foglara úplně zničeného, ale je škoda, že si nakladatelství neuvědomilo proměnu situace, která nastala vydáváním díla Jaroslava Foglara vlastně poprvé po autorově smrti. Je totiž problematické zasahovat do výchozího textu redakčním způsobem (což je něco jiného než přístup ediční, ale ten vydavatelé v Albatrosu nerazí). Jestliže se redakce přesto rozhodla do textu intervenovat, je nepřípustné, resp. diletantské, aby se tak dálo mlčky – obehraná písnička –, bez upozornění v ediční poznámce a analýzy Foglarova jazyka atd. Zásahy jsou navíc v drtivé většině problematické, anebo prostě zbytečné.

Ve chvíli, kdy nový nakladatel foglarovek vydává – co naplat – přeci jen autora již notně antikvovaného, mělo možná dojít k jiné rozvaze: Ani ta nejradikálnější úprava textu neudělá z „Jestřábových“ knih zboží, které by mohlo konkurovat dnešní překladové i domácí produkci. Nebylo by nápaditějším – komerčním i odborným – řešením, kdyby příklonem ke starší verzi textu, třeba přímo k vydání prvnímu, ještě výrazněji nepodtrhli atmosféru zašlých časů, které  z Foglara na dnešního čtenáře tak silně vanou?

 

Se srdečným přáním pěkného konce roku si dovolujeme upozornit naše čtenáře, že další výstřel bude následovat ve čtvrtek 3. ledna 2019.