Nakladatelství dybbuk manželů Šavrdových nemůže sice svou velikostí konkurovat zavedeným nakladatelským domům s produkcí mnoha desítek titulů za rok, loni ale vydalo knižní edici, na kterou by si větší nakladatelství možná netrouflo. Tímto edičním podnikem je do dvou objemných svazků rozvržené Dílo Ladislava Nováka, jehož editorem je Petr Kuběnský. Přičiněním nakladatele a editora je tak k dispozici první ucelený pokus zpřítomnit Novákovo rozlehlé literární dílo.

Novákův slovesný odkaz je pastvou pro každého editora, který nechce pracovat jen na „standardních“ edicích a který je spokojenější tím více, čím je katalog vydavatelských problémů obsažených v jednom trsu textů pestřejší. U Ladislava Nováka nalezneme mnohé, s čím se setkali v případě jiných autorů druhé poloviny 20. století jistě i jiní editoři (např. opožděný knižní debut, celé roky bez možnosti texty oficiálně publikovat, řada ineditních vydání, polistopadové „kompenzační“ edice apod.), současně ale obsahuje řadu prvků unikátních. U Nováka najdeme interdisciplinární přesahy (zvuk, obraz, akce), pohyb v rozdílných proudech české poezie od té spirituálně založené až po například experimentální větev období šedesátých let, jedinečnou provázanost jeho textů a zarputilou vůli vyčerpat bezezbytku možnosti zvolené metody apod. Mnohé práce jsou dochovány ve značném množství, ve variantách, v mnoha přepracováních, současně jsou v autorově díle i černé díry, rukopisy (dokonce celých knih – protektorátní sbírka Zpívající tulák a kniha z roku 1968 Ortodoxní hereze), které se nedochovaly.

Petr Kuběnský, kterému redakčně asistoval Michal Jareš, se s tím vším musel ve své čtenářské edici, jež je vybavena pouze nerozsáhlým edičním aparátem, vypořádat. Edici rozvrženou do dvou svazků s předělem v roce 1963 koncipoval velkoryse do více jak padesáti oddílů, které přinášejí autorovu tvorbu od první poloviny čtyřicátých let po léta devadesátá. Textovou část doprovází bohaté výtvarné přílohy v obou svazcích a na internetových stránkách nakladatelství přístupná kolekce zvukových nahrávek. Ediční řešení se opírá o Kuběnského interpretaci Novákova díla, jímž se editor zabýval již v době svých vysokoškolských studií, a základní obrysy se pokusil shrnout – sympaticky fascinován Novákovým až Lutherovým „zde stojím, jinak nemohu“ – v závěrečné studii (sv. 2, s. 767–788). Ta nabízí Novákovu biografii, včetně shrnutí významných událostí a setkání, ale i resumé polemik z devadesátých let o to, „čí je Novák“ (např. spirituálně orientovaný I. Slavík vs. P. Řezníček v Analogonu), ale hlavně vykresluje logiku, posloupnost Novákova literárního i výtvarného díla. Tento prvek se promítá do tvaru dvousvazku, kde se kritérium chronologické návaznosti jednotlivých publikovaných celků stává ústředním hlediskem. Tím prvním, zásadnějším, je přirozená editorova orientace na práci s texty, jež mají docelený tvar, o nichž se může domnívat, že jsou konečnou autorskou redakcí. Toto kritérium ovšem v praxi koliduje se stupněm dochovanosti jednotlivých pramenů, a tak je editor přirozeně nucen „slevovat“ ze svých hlavních zásad pro výběr výchozích textů a sahat k jiným, materiálovou nouzí vynuceným řešením. K tomu se přidává editorova snaha zaplnit lakuny v Novákově díle a saturovat některá období výborem z dochovaných textů mimo celky. V důsledku vede tato cesta k zajímavě členěnému tvaru, jenž ovšem v některých částech zůstává zcela závislý na editorově výběru z dochovaných textů toho kterého období, k novému svébytnému uspořádání díla, které nutně vede k jeho nové stratifikaci (např. z Novákova díla tak „mizí“ sbírka/kniha Pocta Jacksonu Pollockovi z roku 1966, jež byla de facto autorským výborem, na druhé straně „nabývá“ Receptář a dostává značně jinou podobu, než jakou zná čtenář z vydání z 90. let).

Dvousvazková Kuběnského edice pretenduje na to, stát se během času příkladem edičního zpracování celku autorova díla, které zásadním způsobem ovlivní obraz autorské osobnosti v celém kulturním horizontu, a to nejen proto, že se za edicí samou skrývá velké heuristické nasazení editorovo (a současně i jeho zjevné velké nadšenectví pro věc samu), ale zejména proto, že vydání je vlastně prvním komplexním výkladem díla Ladislava Nováka. Zkrátka to vypadá tak, že příští generace, budou-li zacházet s Novákem, budou zacházet s Novákem Kuběnského.