V prvním čísle letošního ročníku Tvaru a také na internetových stránkách téhož periodika byly zveřejněny výsledky ankety čtenářů o Kritika roku. Úvazkem takového kritika je sledovat literární produkci nastávajících měsíců a následně udělit vybrané knize Tvárnici – cenu za Literární dílo roku. Dle uvedených zdrojů v anketě dostala nejvíce hlasů Eva Klíčová, skutečností ovšem je, že nejvyšší počet hlasů získal v anketě podle našich informací Petr Onufer.
Jak se mohlo stát, že největší množství bodů posbírá někdo, kdo rozhodně nemá k okruhu autorů Tvaru blízko, kdo v posledních letech recenzentství prakticky neprovozuje (překládá, rediguje, prostřednictvím doslovů a studií komentuje angloamerickou literaturu, a když už napíše nějakou kritickou glosu, pak je často namířena proti Tvaru)? Že to tak může dopadnout, si povšimla již Barbora Čiháková, která na webu Dobré češtiny na sklonku loňského roku napsala: „Pokud jste doufali, že výčet literárních cen z minulého týdne je již kompletní, tak jste se spletli. Probíhá totiž již třetí kolo Tvárnice, soutěže literárního čtrnáctideníku Tvar o nejlepšího literárního kritika. Zajímavé je, že se do této soutěže nikdo dobrovolně nehlásil, z nominací se nedá takřka ani odhlásit a cenu nikdo nechce, protože to znamená, že musíte celý rok psát pro Tvar recenze a jiné texty. Prozatím vyhrávali lidé, kteří do Tvaru psali i před oceněním, ale co se stane, až bude zvolen někdo, kdo tam ani psát nechce? Pokud byste chtěli někoho ze svých známých uvést do trapné situace, hlasujte, bude legrace.“
Na rozdíl od mínění Barbory Čihákové myslíme, že cílem hlasování nemuselo být, aby byl někdo uveden „do trapné situace“, jako spíše poukaz na pofidernost samotné ankety. O tom, jestli je to i „legrace“, si jistě myslí něco jiného skutečný vítěz hlasování, něco jiného v Tvaru a něco jiného ostatní, kteří udělování této ceny s napětím sledují a hlasují pro svého oblíbeného kritika. Jak uvádí poznámka z rámečku Výsledky Tvárnice na druhé stránce výše zmíněného čísla Tvaru, do vyhlášení prvních pěti míst nebyl zahrnut Petr Onufer, protože „odmítl účast v soutěži“ (už se tam ovšem nepíše nic o tom, že dostal nejvíce hlasů). Onuferovo odmítnutí byl krok, který se dal celkem očekávat – na možnou trapnost takové situace a vůbec na svévolné zařazení některých jmen do nominací jsme v kanonu upozorňovali, stejně jako na to, že by měli organizátoři soutěže raději dát právo autorovi vybraného díla, aby nemusel být s podnikem spojován.
Přejít by se celá záležitost dala, kdyby nešlo o vážnou věc. Samo nastavení této literární ceny se (dodejme, že od počátku) obrací proti proklamacím z úvodního textu o Tvárnici, s nimiž byla zakládána. Rozhodně nevrací „literárním cenám váhu“ a nepřispívá k oslabení „principu komisionálního rozhodnutí“ jiných literárních cen, ba spíše naopak. Navíc ukazuje, jak problematické je rozhodnutí dát „příležitost široké literární obci, aby spoluutvářela podobu této literární ceny“. Letošní ročník hlasování opět jen potvrdil, že systém ankety je naprosto nedůvěryhodný, což platí bohužel i o vachrlatosti pozice kohokoli ze zúčastněných, protože hlasy pro něj mohou být výsledkem jen o něco málo vytrvalejší snahy udělat si z něho „legraci“.