Archiv autora

Tradice nedokončit sebrané nebo vybrané spisy patří v našem prostoru k vcelku obvyklým, i když naštěstí ne k pravidelným zjevům. Důvodů bývá celá řada, od finančních až po rozklad nakladatelství, od fluktuace editorů až po změny režimů (od roku 1939 po rok 1989). Snad proto je nutno ocenit, když se někdo po čase rozhodne převzít starší a nedokončený projekt spisů a s využitím původní grafické osnovy korunovat dílo. Příkladem z posledních dní je třetí svazek sebraných povídek anglického spisovatele H. G. Wellse, který pod názvem Dědicové budoucnosti vydalo nakladatelství LEVYN, s. r. o. Pokračování textu Malá radost

Vydávání textů Vladimíra Raffela (1898–1967) po druhé světové válce jeho dílo neoživuje, spíše paradoxně přispívá k jeho umrtvování. Plán vydat výbor z Raffelova díla představil už na konci osmdesátých let Karel Milota, ale k realizaci dochází až v roce 1997 v nakladatelství Český spisovatel (soubor Elektrický les), a to ve chvíli, kdy samotné nakladatelství ukončovalo svou činnost. Distribuce knihy proto vázla a publikace končila coby novinka rovnou ve výprodeji. Pokud necháme stranou diplomovou práci Hany Prchlíkové z roku 2000 (Medailon spisovatele Vladimíra Raffela), obhájenou na PedF UJEP a přinášející mimo jiné jako přílohu xerokopii dochovaných strojopisů Raffelových básní z rodinné pozůstalosti, je nové vydání povídek Ta, jež povstala z krystalu (Filip Tomáš – Akropolis, knižnice Skrytá moderna 2022) v edici Martina Dvořáka dalším pokusem připomenout prozaické dílo Vladimíra Raffela. Zpřítomnit jeho dílo je jistě ve svém záměru dobrý počin, ovšem realizace vyvolává několik vážných otázek. Pokračování textu Přemýšlet, nenaplňovat

Vydávání autorů české experimentální poezie, kteří vstoupili do celosvětového trendu experimentu v padesátých a šedesátých letech (tedy ona klasická vlna složená mj. z lettrismu, procesuálních básní, konkrétní i vizuální poezie), je díky nedávno publikovanému třídílnému souboru textů Ladislava Nebeského posunuto o významný krok dále. Pokračování textu I0000I0I0III Ladislav Nebeský

Překlad z jednoho jazyka do druhého a jeho pozdější překlad zase zpět do jazyka původního – to zní trochu šíleně. Přesto tu a tam jde o vyřešení problému „chybějícího originálu“ – ostatně v českojazyčném prostředí lze připomenout retlanslaci Teigova překladu rukopisné novely Georgese Ribemont-Dessaignese Ano a ne, čili Klec v ptáku (Oui et Non ou La Cage dans l’oiseau) z roku 1926, která byla až po mnoha letech přeložena z češtiny zpět do francouzštiny, protože se původní rukopis ztratil. Případ knihy Záviše Kalandry Zvon slobody, která vyšla ve slovenském překladu v roce 1948 pod jménem Juraj Pokorný, je v lecčems podobný Teigemu a Ribemont-Dessaignesovi: český rukopis si vyžádal Ladislav Novomeský v listopadu 1947 a v březnu již Kalandra knihu, věnovanou stému výročí slovenského povstání v roce 1848, poslal Novomeskému na překlad. Vyšla v bratislavském nakladatelství Tatran na začátku léta 1948 – s překladatelem nikde a nikdy neuvedeným (a uveďme hned, že dodnes jednoznačně neidentifikovaným) – a zůstala trochu ve stínu dalších Kalandrových prací, byť se on sám v roce 1948 věnoval velmi široce právě dějinným událostem sto let starým. Pokračování textu V intenci slovenské verze…

„Antonín byl nesmělý v řeči, ostýchavý, nesmírně slušný. Trpěl, a nevím čím,“ píše o něm v Teorii spolehlivosti Ivan Diviš. Jedenáctého ledna letošního roku by se dožil sta let básník a překladatel Antonín Bartušek. Postava spíše nenápadná, ale zároveň nedoceněná – ostatně kromě Vratislava Färbera v rozhlasovém Zelném rynku Bartuška nepřipomenul nikdo. Jako by se naplňovalo neustále dobové tvrzení, že jeho tvorba je nevýbojná, plachá metafyzická poezie, resp. odvozená a statická, nepříliš průbojná a rutinovaná (Š. Vlašín). Antonín Bartušek zůstává nadále osobností spíše přecházenou, vnímanou jako autor, který patří jen do výčtu u nejrůznějších básnických skupin (zejména těch katolických nebo spirituálních), nenápadný současník básníků i překladatelů s větší průrazností, i když s méně intenzivním nábojem. A při tom… Pokračování textu Antonín Bartušek stoletý

Ačkoliv na stránkách nakladatelství Argo (přístup 6. 1. 2020) se stále uvádí, že Jan Novák (*1953) chystá na březen „Untitled biography“, ví se již několik let o tom, že to bude biografie o Milanu Kunderovi. Jen se o tom doposud nemluvilo nahlas. Toto „embargo“ padlo i díky samotnému Novákovi, když se k chystané knize vyjádřil v rozhovoru pro slovenský Denník N. Není zatím jasné, zda součástí Novákova líčení Kunderových osudů budou i textologické otázky spisovatelova díla – ovšem podle toho, co jsme dosud od Jana Nováka četli, to za pravděpodobné nepokládáme. Třeba ale budeme překvapeni… Než kniha vyjde, konstatujme alespoň následující: Pokračování textu Reécrivain