V polovině roku 2022 jsme v Kanonu přivítali první svazek nového projektu Díla Josefa Karla Šlejhara, které tehdy začalo vydávat nakladatelství LEVYN. Od té doby Zdeněk Beran, editor a vydavatel v jedné osobě, významně pokročil ve své činnosti a představil další tři svazky. Naše tehdejší výtka směřovala k nejasné kompozici celku spisů (vedle toho jsme zalitovali, že editor zbytečně relativizoval a znejasnil svůj odborný výkon, když své vydání označil jako „polokritické“), nyní můžeme na toto téma navázat.
Vedle Šlejharovy prózy Peklo (sv. 4, 2022) byl v rámci Díla vydán nejprve román Vraždění (sv. 5, 2023), dále v jedné knize románová prvotina Florian Bílek, mlynář z Myšic a vrcholný román Lípa, které jejich zasazení do venkovského prostředí a popis generačního konfliktu spojily do jednoho svazku (sv. 2, 2023), a naposledy soubor patnácti povídek Z Prahy (sv. 8, 2024), jejichž letošním vydáním LEVYN připomíná výročí 160 let od narození a 110 let od úmrtí J. K. Šlejhara.
Na počátku nebylo zřejmé, jaké obrysy budou sebrané Šlejharovy spisy mít, neboť v jejich prvním vydaném, v řadě čtvrtém svazku, absentovala informace o kompozici celého projektu. Nyní alespoň díky záložkám víme, že soubor je rozvržen do celkem třinácti svazků, jejichž pořadí a obsah určuje chronologie kombinovaná s hlediskem žánrové a tematické příbuznosti jednotlivých textů. Do čela Díla editor postaví dva autorské soubory povídek Dojmy z přírody a společnosti a Co život opomíjí, které pravděpodobně představují nejrecipovanější část ze Šlejharova literárního odkazu (připomeňme, že v tomto spojení obě povídkové sbírky již vyšly, a to v roce 2002 v České knižnici).
Třetí svazek Díla obsáhne další dva autorské soubory povídek z devadesátých let, Zátiší a V zášeří krbu. V pátém svazku bude poprvé od svého prvního vydání u Otty v roce 1902 vydán soubor čtyř novel Temno, sedmý svazek shrne trojici povídkových souborů z tzv. nultých let Od nás, Předtuchy a Z chmurných obzorů. V čísle devět vyjdou opět dva autorské soubory povídek – Maloměstská idyla a Z krajského města. Desátý svazek přinese nové vydání původně časopisecky zveřejněného obsáhlého románu Cvrček mého krbu, resp. Rozvrat z let 1912–1913, který knižně poprvé vydal Pavel Hájek v nakladatelství Akropolis v roce 2017. Svazky 11–12, nazvané Povídka z výčepu a jiné prózy a Bartolomějská bouře a jiné prózy, zkompletují zvl. mimo autorské celky stojící črty, povídky a novely. Závěrečný svazek Hlas a jiné práce bude vyhrazen ve Květech zveřejněnému dramatu Hlas a – dá se předpokládat – dalším dramatickým textům zachovaným v rukopisech.
O složení Šlejharova Díla má tedy čtenář dnes jasno, i když za obecným „…a jiné práce“ v názvu třináctého svazku se může skrývat leccos. Třeba bychom se mohli dočkat i zveřejnění deníkových záznamů, na něž upozornila kdysi ve své diplomové práci Veronika Sailerová (2004). Zásadní ovšem je, že máme jistotu o kompozici Díla, která zaručuje pokrytí de facto celého Šlejhara.
Všechny tři svazky vydané v loňském a tomto roce charakterizuje velmi pečlivá ediční příprava s podrobným výčtem pravopisně ošetřených jevů. Editor podává stručně, avšak výstižně informace o historii jednotlivých textů, pracuje s rukopisnou pozůstalostí, eviduje časopisecké otisky atd. Vedle výčtu edičních zásahů nabízí čtenáři výběrové různočtení (orientuje se ovšem jen na rozdíly mezi časopiseckým zněním a knižním otiskem), které zachycuje významnější autorské úpravy textu.
Všechny dosud vydané svazky provází doslovy z pera Zdeňka Berana, jejichž silnou stránkou je pojmenování hlavních rysů vydávaných textů a jejich zasazení do kontextu Šlejharova díla, popřípadě komparativní pohled na jednotlivé Šlejharovy práce v proudu soudobé české literatury (např. vztah Vraždění k pracím bří Mrštíků a K. V. Raise). Okrajovou slabinou je skutečnost, že autor doslovů rezignuje na údaje upřesňující, odkud cituje.
Doprovodné texty všech vydaných svazků ukazují, že se Zdeněk Beran programově rozhodl ponechat stranou dobovou recepci, jejíž představení mohlo autorovi posloužit k pojmenování motivů, které vedly k názorovému napětí při přijetí Šlejharových textů, což je dobře vidět mj. na kritickém ohlasu již vydaných románů Peklo (1905) a Lípa (1908). Tato oblast zůstává oním pomyslným dluhem a je zde tedy otevřena cesta minimálně pro antologii typu Čtení o… (IPSL), popřípadě pro monograficky pojatou studii o recepci rozsáhlého Šlejharova díla.