Před měsícem se zde stručně vychvalovala edice korespondence Karla Čapka z nakladatelství ARSCI a výklad tehdy (pouze kvůli rozsahu) přestal právě ve chvíli, kdy se jižjiž mělo přejít k vydání dopisů jeho staršího bratra. A voilà… nyní tedy konečně ke svazku korespondence Josefa Čapka, jenž – opatřen titulem V dokonalé oddanosti Váš – soustředí listy z let 1908 až 1939, vyšel na sklonku roku 2025 tamtéž a stejně jako ten karločapkovský jej sestavil, k vydání připravil a komentoval Petr Lachmann.

Nejdříve krátká rekapitulace s oporou ve vydavatelově Ediční poznámce (s. 455–462). Toto „první souborné knižní vydání“ dopisů Josefa Čapka značně rozšiřuje počet posud publikovaných Čapkových dopisů, „obsahuje 339 dopisů 89 příjemcům a 13 cizích dopisů – 10 adresovaných Čapkovi a 3 psané jeho manželkou Jarmilou“ (s. 455). Mezi příjemci je okruh rodinných příslušníků (hlavně pak manželka Jarmila), malířští souputníci i mladší výtvarníci, redakční spolupracovníci a přispěvatelé, spisovatelé a kritici, instituce, Ježíšek i žáci obecných škol v Horních Mokropsech a Velké Chuchli. Řekneme hned, že v této směsici nijak ovšem nezanikají skvělé dopisy, jejichž obsahem jsou především věci umění, jiné listy uchvátí, jindy pobaví formulací, některé zase upomenou na stylizaci Čapkových literárních či esejistických textů.

Svazek je uspořádán a vypraven podle stejných principů jako u korespondence Karla Čapka: abecedně podle adresátů, v oddílu každého příjemce pak chronologicky, uveden akceptantovým medailonem, jenž zdůrazňuje čapkovskou relaci, pro cizojazyčné listy doprovozen překladem či u žertovně deformovaných textů převodem „do srozumitelnější řeči“ a vždy doplněn údaji o uložení originálního dopisu nebo o výchozím dokumentu (např. fotokopii), příp. o přetiscích, dále informacemi o způsobu určení datace listu a i vysvětlivkami.

Jak jsme uvedli u edice Karla Čapka, i zde kolační sondy prokazují spolehlivost textu a rozvážnou střídmost edičních zásahů při přípravě textu. Přes toto náročné aranžmá, pro něž ovšem platí i to, co bylo nad edicí korespondence K. Čapka konstatováno o uživatelských pracovních svízelích (chybějící chronologický soupis dopisů), a přes kvalitní provedení edice (nehledě ovšem na její grafickou neohrabanost), chtěli bychom se zde editora doptat ještě na některá jeho rozhodnutí.

1. Z celkového počtu 203 dochovaných Čapkových listů odeslaných v letech 1910–1918 jeho manželce byl posud v knize Dvojí osud (1980) publikován široký výběr čítající 145 položek. Jiří Opelík tehdy k výběru uvedl, že byl vynucen rozsahovými možnostmi, stranou byly ponechána „krátká a věcná sdělení a potom dopisy, které svým základním námětem nebo laděním opakují dopisy jiné a zařazené. Žádný z dopisů však nemusel být vynechán pro intimnost, jaká nepřipouští svědků“ (s. 271). Pojednávaná edice Petra Lachmanna doplňuje tento soubor jen o 44 listů. Snad jsem nic nepřehlédl, ale nenalézám třeba jen lakonickou a decentní informaci, co vydavatele vedlo k rozhodnutí do „souborné edice“ nezačlenit všechny z dosud 58 nepublikovaných dopisů Jarmile Pospíšilové. Proč tu editor halí své rozhodnutí v mlčení?

2. Pro edici byl podniknut rozsáhlý archivní průzkum, přesto je otázka, jak byly heuristické práce prováděny. Do druhého svazku souboru korespondence Karla Čapka (1993, Spisy KČ 23) byly například v dodatcích připojeny dopisy Františku Obzinovi (s. 518) z tiskařova fondu uloženého v Muzeu Vyškovska. Do Lachmannovy edice byl také zařazen jeden lístek Josefa Čapka Obzinovi, ale editován byl na základě fotokopie chované v Muzeu bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. V Muzeu Vyškovska by se našel nejen originál přetiskovaného listu, ale ještě další dopis stejnému adresátovi. Nejde tu teď o jednotliviny, opomenutí, na něž jsme upozorňovali u edice Karla Čapka, ale spíše o metodu či metodičnost sběru. Proč se prostě nešlo opět tam, kde se ví, že houby rostou?

3. S touto „metodičností“ souvisí krátká poslední otázka. Do svazku je zařazeno i pár listů Josefu Čapkovi, jejichž přítomnost v edici je odůvodněna „těsnou věcnou souvislostí“ (s. 459) se sdělením Josefa Čapka. Je opravdu možné tuto „těsnost“ nějak škálovat? Nebylo by užitečnější podat alespoň stručnou zprávu o pokud možno všech dochovaných listech, které tvoří revers Čapkových dopisů?

I kdyby naše tázání zůstalo bez odpovědí, zde pokus vlastními silami. Tato rozhodnutí koření v jednom podstatném rysu Lachmannovy ediční práce – je to prostě daň za sólo vydavatelský výkon – v týmu by to mohlo být celé plánovitější, redaktor by si zde přišel na své, ale možná by to zase trvalo vše o trochu déle.