Na okázalé přehlížení vžitých pravidel při komentování Sebraných spisů Jakuba Demla, které od roku 2013 vydává nakladatelství Academia pod generálním řízením Martina C. Putny, je čtenář upozorňován už volbou názvů jednotlivých knih.

Pro komponované svazky souhrnné edice nějakého autora se obvykle volí buď pojmenování popisná, vycházející např. z žánrových poloh (à la Básně, Dramata, Publicistika, Beletrie apod., jako třeba u V. Havla či J. Čapka), nebo „eponymní“, tj. taková, která v titulech jednotlivých dílů opakují či sdružují původní názvy vydávaných děl (tak bylo adjustováno např. básnické Dílo Kolářovo, Seifertovo nebo Šiktancovo), případně se při literárnědruhové jednotě vydávané tvorby svazky prostě číslují (u Bondyho Básnických spisů nebo u Díla Ladislava Nováka).

Částice souborné řady mohou být také opatřovány novými názvy, jejichž cílem je synekdochicky postihnout obsah příslušné knihy. Takovou cestu volí obvykle autoři, kteří při vydávání své literární summy ještě žijí a tvoří (V. Holan, I. M. Jirous), ale někdy se k němu přiklánějí i editoři (Erika Abrams u Ladislava Klímy). Východiskem pro takovou volbu bývají zpravidla slovní jednotky nebo obraty vyskytující se ve vydávaném díle, nebo přímo tituly určitých básní či próz, které vydavatelé vnímají jako emblematické.

Při tak „volné“ disciplíně, jakou je vytváření titulů v rámci souhrnné edice, platí pravidla toliko nepsaná, pociťovaná: komponované svazky by neměly být pojmenovávány shodně s jiným už vydaných knižním dílem dotyčného autora (aby v budoucích rozpravách nedocházelo k nedorozuměním nebo aby se zmínka o daném díle nemusela napořád doplňovat o rozlišující informaci) a ve způsobu titulování by měla mezi jednotlivými svazky panovat jistá vnitřní shoda (aby soudržnost řady byla nějak zjevná).

Vydavatelé Demlových Sebraných spisů se rozhodli pro názvy nové a v jejich přístupu se kříží několik hledisek (vůči druhému nepsanému pravidlu se tak jako imunní prokázali snad až příliš vyzývavě). Některými pojmenováními zachycují pozici přítomných textů v celku Demlovy tvorby (Prvotiny, Pozdnosti), jinými se snaží postihnout autorovo momentální přilnutí k místu, organizaci či bytosti (V Sokole a v Tasově /a navazující svazek s názvem v opačném gardu/, Šporkoviny a…, Junoviny a…) a dalšími snad chtějí určit poetologické směřování vydávaných próz a básní (…aneb Texty raného expresionismu, …aneb Texty druhého expresionismu) či Demlovo domnělé vnitřní pnutí (Kajícnosti a zbožnosti, Mystické překlady).

Každý z těchto způsobů je zajímavý, ba nápaditý (včetně toho, který razí hledisko tematické: Březinovská epopej), a je jen škoda, že prostě nebyl zvolen jeden, a spisy, pořádané v zásadě dle chronologie vzniku publikovaných knih a sešitků, nebyly sjednoceny jeho prismatem. Mohlo by se namítnout: Různost principů, podle nichž jsou jednotlivé svazky pojmenovány, má mimovat přerývanost autorova temperamentu a proměnlivý okruh jeho zájmů.

Námitka tato by byla akceptovatelná, kdyby se jen v tvorbě názvů tolik neprosazoval zřetel hodnotící, který texty shromážděné do jednoho určitého svazku podřizuje jedné určité, silně vyhraněné – a tedy i problematické – koncepci. Kdyby se takový přístup hlásil ke slovu v titulu původní autorské knihy nebo v názvu výběrové edice či antologie, nešlo by proti tomu v metodické rovině nic moc namítat. Ale jsou-li takto pojmenovávány sebrané spisy – jež jsou mj. počinem „pro věčnost“ –, dávají tím vydavatelé najevo, že danému autorovi nechtěli jen připravit spolehlivé znění textu a napsat k němu komentář, nýbrž že vydávaného nebožáka představují od počátku, od názvu, jen v jednom určitém světle – a nezdržují se tím, aby brali ohledy na ty, kdo například Demla na přelomu dvacátých a třicátých let nevidí jen jako kajícného a zbožného.

Dochází přitom k nejrůznějším vylomeninám, které jsou zcela nedemlovské. Na pozici titulu se třeba ocitá autorovo jméno, a základní bibliografický údaj je nevyhnutelně bizarní (Jakub Deml: Zrození Šlépějí aneb Demlova „bílá kniha“; Jakub Deml: Šlépěje československé aneb Demlovo putování; prvních pět let projektu se navíc počítalo s tím, že svazky č. 6 a 7 se budou jmenovat Jakub Deml v Sokole a Tasovoviny aneb Kronika Demlova rodu – z toho pak naštěstí sešlo a příslušné díly mají tituly V Sokole a v Tasově a V Tasově a v Sokole). Podstatná jména se sufixy -ost a -ovin(a) dominují množině názvů třinácti svazků takovou měrou, jako kdyby vydavatelskému aparátu bylo injektováno prudce působící sérum titěrnosti (kajícnost, zbožnost, šporkoviny, zoufalosti, junoviny, vzteklosti, pozdnosti, drobnosti; k tasovovinám viz předchozí závorku).

Jména vydavatelů Sebraných spisů Jakuba Demla, poznamenaná takovýmto slovotvorným řáděním, neumisťuji do názvu přítomné stati jen s velkým sebezapřením.