Před Vánoci minulého roku se objevily dva svazky dopisů bratří Čapků, které edičně připravil Petr Lachmann z nakladatelství ARSCI. První obsahuje písemná sdělení Karla Čapka, jmenuje se Dopisy a vzkazy a má podtitul Další nepublikovaná korespondence. Druhý, s titulem V dokonalé oddanosti Váš shrnuje poštu vypravenou Josefem Čapkem v letech 1908–1939. Nyní o tom prvním.

Co podtitul naznačuje, Ediční poznámka vysvětluje: nový čapkovský titul navazuje zaprvé na dvojsvazek Korespondence I a II (ed. Marta Dandová, Praha: Český spisovatel, 1993) zařazený do Spisů Karla Čapka, jenž subsumoval předešlé dílčí edice z Čapkova listáře, a zadruhé na edici Vám oddaný… (ed. Marta Dandová, Praha: ARSCI, 2007), při níž byl Petr Lachmann též zúčastněn, a to v roli spoluautora medailonů, redakční i typografické.

Nová edice nejen přidává 175 dosud nevydaných položek, ale koriguje ty, které byly dříve přetištěny kupříkladu s chybnou datací nebo jinak nepřesně (Rutte, Šelepa, Šrámek, Wolker), také zveřejňuje cizojazyčné originály, kde byly ve Spisech publikovány pouze překlady (7 dopisů). Pro souvislost dodává ještě 26 cizích dopisů. Počítám-li správně, je tak ve všech třech zmíněných edicích soustředěno 1675 Čapkových dopisů, pohlednic atp. Samozřejmě tím není suma úplná, jen podle skromného povědomí autora těchto řádků, jak ve fondu Karla Čapka v PNP, tak třeba v Národním muzeu jsou další dosud nepublikované Čapkovy dopisy, které se snad jednou dočkají zveřejnění – to není míněno kriticky, tak je zřejmě vždy s vydáváním korespondence.

Po několika kolačních sondách s originály vychází nová edice jako spolehlivá. Petr Lachmann využívá komentáře a medailony nejen k podání základních informací o adresátech a historických skutečnostech, ale sem tam i k vyprávění zajímavých detailů, které jsou s vydávanými listy spojeny někdy i méně pevně. Například u Jana Bartoše zabere největší prostor líčení vášně pro parapsychologii a horoskopy, jinde editor přetiskl v komentáři celý novinový text adresáta, který volně dokresluje kontext. To vše se arci nakonec našemu čtenáři spíše líbí – edice je včetně překladů jinojazyčných dopisů dílem jediného člověka, který na sebe vzal také úlohu redaktora i grafika, a tak si udělal knihu podle svého. Mohli bychom zde podotknout, že kdyby edici prohlédl diferencovanější ansámbl nakladatelských pracovníků, třeba by byl výsledek vyváženější, s ještě méně tiskovými chybami či s jinou grafickou úpravou, přec taková pedanterie, jak by řekl Josef Kodíček, je „základem kritiky a všeho postupu“, bez puntičkářství zaostaneme šťastni jako zvířátko.

Čeho zde tedy ještě želíme? Zmíněné tři edice Čapkovy korespondence jsou organizovány všechny abecedně podle jmen či názvů příjemců, dovolují sledovat pouze jednu stranu výměny, což je daň za problematické rozhodnutí vřadit je do autorových spisů. Hlavně se s nimi nedobře pracuje, a to kvůli nepřítomnosti chronologického soupisu, který by umožnil snadno dohledat materiál k určité Čapkově tvůrčí či životní etapě. Takto totiž nezbývá než projít edici celou, což jistě také není bez užitku, ale pedant se tím jen mučí. Když se pokusil o vypracování takového chronologického soupisu, vyplynulo, že toto seřazení má zas problémy v množství Čapkem nedatovaných dopisů, jejichž časové zařazení odhadli editoři tu správně, jinde však chybně.

Například časová atribuce nedatovaného dopisu Karla Čapka Otokaru Fischerovi s pozvánkou na domácí čtení R.U.R.: „V neděli 5. t. m. přesně o 4 hodinách odpoledne premiéra RUR u Čapků“ (Korespondence I: 79) je zde stanovena lhůtou „na jaře 1920“ a opírá se zřejmě o údaj vymezující termín finalizace R.U.R., který je obsažen ve vyjádření Karla Čapka v „Předmluvě“ k třetímu vydání Továrny na Absolutno z října 1926: „Jednoho jarního dne o čtyřech hodinách odpoledne jsem dopsal RUR.“ Dataci tohoto dopisu do jara 1920 se příčí jednak to, že neděle pátého připadla v roce 1920 pouze na září či na prosinec, ale i to, že podle vzpomínky Karla Scheinpfluga hru tehdy Čapkovým přátelům přečetla jeho dcera Olga, s níž se Čapek seznámil až v létě 1920. Pokud nejsme obětí omylu, je potřeba dopis Otokaru Fischerovi předatovat pravděpodobně na druhou polovinu roku 1920. Před časovým uspořádáním veškeré odeslané a ideálně i publikované přijaté korespondence (Praha: NLN, 2000) by tedy bylo nutné ještě vše znovu prověřit a porovnat podle souvislostí, které právě chronologické uspořádání zvýrazní – a to tedy našeho pedanta ještě potrápí. K druhému svazku, korespondenci Josefa Čapka, třeba někdy příště.