Na blížícího se Silvestra si budeme moci připomenout výročí sedmdesáti let od úmrtí Ludwiga Lewisohna. Podíváme-li se na cirkulaci jeho jména v naší literatuře posledních desetiletí, je to velká bída, což je jednoznačně škoda. Lewisohn měl přitom u nás za první republiky slušnou výchozí pozici i díky českému vydání románu Ostrov v nás, aby se jeho texty, respektive názory a postoje mohly stát frekventovanou součástí „kulturního transferu“.

Rodák z Berlína (narodil se do židovské rodiny roku 1883) odešel se svými rodiči do Spojených států ve svých sedmi letech. Rodina se usadila v Jižní Karolíně (Charleston). Vysokoškolská studia Lewisohn ukončil na Kolumbijské univerzitě. S přestávkami se věnoval akademické kariéře (vyučoval anglickou, německou i francouzskou literaturu), mimo jiné do vstupu USA do první světové války učil na Ohio State University, kterou musel ovšem v atmosféře gradujícího militarismu pro své pacifistické postoje opustit. Poté se věnoval divadelní kritice, v letech 1920–1924 byl zástupcem šéfredaktora časopisu The Nature. Opustil Ameriku a dalších skoro deset let žil převážně v Paříži. V letech 1943–1948 byl redaktorem sionistického časopisu New Palestine, poté se vrátil k výuce a začal působit na tehdy nově založené Brandeisově univerzitě v Massachusetts.

Před jediným překladem jeho románu do češtiny se u nás Lewisohnovo jméno objevovalo zřídka. Pravděpodobně prvním, kdo jej zmínil, byl Jindřich Vodák v Času (6. 9. 1922), který ho v recenzi jisté americké komedie ve Vinohradském divadle zmínil coby významného divadelního kritika a spoluvydavatele týdeníku The Nation.

Značný význam měl Lewisohn pro americkou literaturu nejen jako romanopisec (vydal více jak deset románů), dramatik, kritik a esejista, ale též jako překladatel. Ohlas měla jeho antologie The Poets of Modern France z roku 1918, která přinesla výbor z třiceti francouzských básníků od Mallarméa po Vildraca (u nás o ní informovaly Národní listy ve své anglicky psané příloze English Wednesday ze dne 12. 8. 1925). A samozřejmě překládal také z němčiny: Hauptmanna, Rilka, Wassermanna, Werfela.

Jednou z řady nebeletristických knih byla i jeho cestopisně-esejistická kniha Israel (1925). Vznik této knihy zachycující cestu po Palestině má pro nás ještě jeden zajímavý aspekt: během cesty se manželé Lewisohnovi v létě 1924 zastavili na tři dny v Praze, a podobně navštívili Prahu ještě v listopadu téhož roku při cestě zpět (Československo navštívil Lewisohn ještě i následujícího roku, kdy byl v Mariánských Lázních).

Pro Lewisohnovo dílo se stalo stěžejní téma napětí mezi asimilací a sionismem, uvědomění si židovství a propojení tradice s životem v moderním světě. Toto téma zpracoval v řadě modifikací v sérii dramat a románů, včetně románu Ostrov v nás, který je rozsáhlou rodinnou ságou. Téma reflektuje i Lewisohnova kniha Up Stream (1922), jež je pojata čistě autobiograficky. V ní autor zachytil své zkušenosti mladého židovského intelektuála ve společnosti plné předsudků. O knize Proti proudu v Čechách informovala – se zacílením na Lewisohnovy názory na americký vzdělávací systém – Věra Fischerová v seriálu Američtí beletristé o otázkách výchovných (Pedagogické rozhledy 40, 1930, č. 2, únor, s. 75–77). Memoárový charakter má i další Lewisohnova kniha z roku 1929 s názvem Mid-Channel.

V roce 1930 byl Lewisohn čtenářům Venkova (č. 140 z 15. 6.) prezentován jako představitel mimo Spojené státy žijícího Američana, který má k soudobé americké společnosti řadu výhrad. V překladu článku Nino Franka Rozhovor dvou velkých amerických kritiků o Americe, který obsahuje zachycenou rozmluvu mezi Lewisohnem a H. L. Menckenem (1880–1956), kontroverzním odpůrcem zastupitelské demokracie a separatistou, se mj. kriticky mluví o vzrůstajícím neopuritanismu a špatném vlivu Ameriky na Evropu.

Významným impulsem pro Lewisohnovo myšlení bylo seznámení se s Freudovým dílem (jednoznačně se obtisklo i do popisu milostného života hlavních postav románu Ostrov v nás). Pod jeho vlivem Lewisohn píše rozsáhlou historii americké literatury Expression in America (1932), staví se proti puritánství a pokouší se radikálně redefinovat úkoly literatury v tehdejší americké kultuře. Už o pár let později se mohl český čtenář informovat o proudech v soudobé americké literatuře, a to z delší ukázky právě z této knihy, která vyšla na dvě pokračování v Přítomnosti s názvem Psychologie americké literatury (roč. 12, 1935, č. 33 a 34). Ukázka zachycuje kriticky pojaté portréty Jacka Londona, Uptona Sinclaira, Theodora Dreisera, Lewisohnova přítele Sinclaira Lewise (tehdy čerstvého nobelisty) či Eugena O’Neilla. To je však s velkou mírou pravděpodobnosti poslední překlad některé z Lewisohnových prací do češtiny.

Román The Island Within vyšel v Americe 1. března 1928 a během několika měsíců se ho prodalo čtyřicet tisíc výtisků, začal se hojně překládat (mj. třeba do japonštiny), zajímala se o něj filmová studia. Český převod pod titulem Ostrov v nás pořídila Zdenka Hofmanová (1896–1949), mj. překladatelka Muntheho Knihy o životě a smrti, a vydal ho v krásné obálce Jaroslava Švába pražský nakladatel Václav Petr v edici Atom (jako 46. svazek) v roce Hitlerova nástupu k moci. Se smíšenými pocity asi náš čtenář četl ty pasáže románu, kde Lewisohn ve velmi příznivém světle nasvěcuje životní podmínky židovské komunity ve své rodné vlasti. V roce 1933, kdy český překlad vyšel, musely tyto části vypravování působit mrazivě. Jen na okraj poznamenejme, že Lewisohn ihned rozpoznal nebezpečí nacismu v Německu, když mj. v roce 1934 ve sborníku Nazism: An Assault on Civilization (1934) píše o tragédii německého národa, který uvěřil mýtu, že za všechno (včetně Velké války) mohou Židé, jejichž osudem je stát se oním pověstným obětním beránkem.

Ostrov v nás přináší příběh čtyř generací rodiny Rebe Mendela, která se z východu přesune nejprve do Německa a později přes Atlantik. Větší část románu je věnována životnímu příběhu jednoho z potomků, Artura Levyho, který po studiu lékařství otevírá soukromou psychiatrickou praxi. V jádru příběhu stojí jeho vztah s dcerou protestanského pastora Elisabethou Knightovou, kterou si bere za ženu a má s ní syna. Takřka celá druhá polovina románu rozebírá pozvolný rozpad jejich vztahu, za nímž stojí zejména Arturova proměna z asimilovaného, v oblasti náboženské nepraktikujícího Žida, z člověka názorově konformního a zdánlivě pevně integrovaného do moderní americké společnosti, v jedince, který jediné východisko z neklidu a nespokojenosti se svým životem najde v uvědomění si svého židovství a nalezení svých kořenů. Román graduje rozchodem manželů, vstupem nové postavy na scénu (Arturova vzdáleného příbuzného), který Arturovi dává k četbě historické zprávy o pogromech a současně mu nabízí účast v komisi, která má podniknout misi do oblastí obývaných židovskou diasporou v Rumunsku.

Také u nás zaznamenáváme na Ostrov v nás velký ohlas. Vyšla přibližně dvacítka recenzí v denících a časopisech napříč názorovým spektrem a kniha byla opakovaně v průběhu třicátých let zmiňována třeba v anketě Lidových novin (upozornil na ni mj. Egon Hostovský). Přijetí v Čechách bylo vesměs pozitivní, rozsáhlejší rozbor knize věnoval zejména Frank Tetauer (v Almanachu Kmene 1933–1934), který knihu recenzoval i v Lidových novinách 14. 12. 1933. Větší prostor dostal Ostrov v nás v referátu J. B. Čapka v Naší době (roč. 42, 1934–1935, č. 4). Trefnou charakteristiku románu představuje příspěvek Boženy Benešové v časopisu Eva (roč. 6, 1933–1934, č. 8, 15. 2. 1934). Za pozornost jistě stojí reflexe Timothea Vodičky z melantrišských Listů pro umění a kritiku (roč. 2, 1934, příloha Informace o knihách č. 2), která se dotýká otázky víry, dle Vodičky řešené nejasně.

Největší ohlas vzbudilo nepřizpůsobení se většinové společnosti, překonání pocitů méněcennosti a uvědomění si sebe jako pevné součásti židovského společenství, jímž román vrcholí, to vše zvláště s ohledem na vzrůstající antisemitismus v Evropě. V kruzích asimilantů vzbudil román přirozeně i mnohé kontroverze. Například básník Hanuš Fantl si ve svém deníku v roce 1939 k tomu poznamenal: „Kniha Ostrov v nás od L. Lewisohna mi připadá jako Pepek Stiassný. V obálce od Petrů, tištěná na českém papíře a českým písmem, a křičí z ní přesvědčující (snažící se přesvědčit) židovství od začátku do konce“ (Nový život, 1959, č. 4, duben. s. 261). Ještě před ním jiný mladý básník, Hanuš Bonn, ve Studentském časopise (roč. 14, 1934–1935, č. 10, 10. 6. 1935) dokonce v této souvislosti upozornil na zásadní Lewisohnův omyl: „…zapomíná […], že předpokladem a podmínkou asimilace není potlačení židovského prvku ve prospěch americtví, češství atd. To by nebyla asimilace, ale něco protipřirozeného, protože nikdo ze sebe nemůže vyrvati sám sebe. […] Asimilace však znamená přirozené sžívání židovského ducha s duchem národa, v němž žije, a tu se z ostrova osamění stává pevnina. Ale nad Lewisohnovým románem si uvědomíte, že tu jde především o problém hluboce lidský…“ (s. 284).

(Lewisohnovi je věnována obsáhlá, dvousvazková /dohromady 1200 stran většího formátu, plus poznámkový aparát/, velmi detailně pojatá a na značném množství dokumentačního materiálu postavená monografie Ralpha Melnicka The Life and Work of Ludwig Lewisohn /Detroit: Wayne State University Press, 1998/.)