Toto pondělí v ranních hodinách zemřel týden před svými jedenaosmdesátými narozeninami novinář, redaktor, autor populárně-naučných historických prací a nakladatel Jiří Tomáš. Jeho jméno je od roku 1990 spojeno především s nakladatelstvím Akropolis, které do dnešních dnů vydalo bezmála čtyři sta publikací různorodého zaměření. S vydavatelskou činností Jiřího Tomáše je spojeno několik podniků, které bychom chtěli stručně připomenout.

Jiří Tomáš se narodil v roce 1944 v Praze. Rodinné zázemí (oba rodiče působili ve školství) předurčilo jeho studium na Pedagogické fakultě v Liberci, kterou však nedokončil, a po návratu z vojenské služby začal pracovat jako novinář (Průboj, Mladá fronta, Lidová demokracie). V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy po prověrkách v roce 1969 musel opustit psaní pro noviny (více na webu Paměti národa), pracoval jako redaktor nakladatelství Svazu novinářů – Novinář. K době tak nějak patřilo i to, že s poukazem na absenci vysokoškolského vzdělání a posrpnové vyloučení z KSČ mohl Jiří Tomáš vykonávat pouze funkci zástupce, a to sice zástupce neexistujícího šéfredaktora. Svůj zájem tehdy směřoval k reflexi původní rozhlasové tvorby a vybraným osobnostem předválečné literatury (monografie o E. E. Kischovi či antologie Fučíkovská Tvorba, obé spolu s první manželkou Danicou Kozlovou).

Po pádu komunistického režimu založil coby rodinný podnik nakladatelství Akropolis, jež postupně rozvíjel i s bratrem Zdeňkem (1940, rusista a překladatel z ruštiny) a druhou manželkou Hanou (1959). Svůj zájem o historii zúročil v posledních produktivních letech sérií populárně-historických knih věnovaných českým panovnickým dynastiím (vydaných zprvu pod pseudonymem Cyril Hádek). Dnes v nakladatelské tradici pod stejnou značkou pokračuje jeho syn Filip.

První roky existence nakladatelství charakterizuje v ediční oblasti spojení „průzkum bojem“, kdy v Akropoli vycházejí knihy jako například Pekařovy Dějiny československé (1991), Haladův třísvazkový Lexikon české šlechty (1992–1994) či rozličné původní beletristické texty. Z produkce té doby vyčnívá systematicky budovaná řada Premiéra, přinášející překladovou prózu světových autorů s akcentem právě na ta jejich díla, která dosud v češtině nebyla zveřejněna. Čtrnáct svazků edice (1992–1998) – charakteristické divokými obálkami – přineslo mimo jiné první uvedení Brodova Pražského kruhu (1993, nově v rozšířeném vydání 2024), Böllovu prvotinu z rozbombardovaného Německa A anděl mlčel (1993), Strindbergovy novely Glajcha a Obětní kozel (1994) nebo antologii Setkání (1995), která uvedla překlady kratších próz více jak desítky německy píšících autorů z českých zemí. Posledním svazkem Premiéry, která již dostala novou, vlídnější grafickou úpravu, byl vůbec první výbor z povídek Rakušana Ödöna von Horvátha Bábinčina smrt (1998).

Zdánlivě okrajovou, ale ve své době záslužnou činností Akropole bylo vydávání reprintů základních děl české avantgardy, ať už šlo o skupinové práce (Revoluční sborník Devětsil, 2010), anebo o knihy Nezvalovy (Praha s prsty deště, 2000; Pantomima, 2004), Teigovy (Svět, který voní; Svět, který se směje /obě 2004/) či Seifertovu sbírku Na vlnách TSF (2011).

Značný čtenářský ohlas (který doprovázelo jevištní provedení i uvedení v podobě audioknihy) měla ambiciózní třísvazková edice Korespondence I–III Jiřího Voskovce a Jana Wericha, kterou Jiří Tomáš realizoval ve spolupráci s editorem Ladislavem Matějkou. Svazky vyšly v rychlém sledu v letech 2007–2008 a následně byla edice opakovaně dotiskována (4. vydání 2017).

Výraznou stopu zanechal Jiří Tomáš na vydávání hned několika sebraných spisů. Dvě z edičních řad vydal v kooperaci s dalšími nakladateli. Prvním podnikem (spolu s Nakladatelstvím Franze Kafky a ERM) byly dvanáctisvazkové Spisy Egona Hostovského, z nichž Akropole naložila šest (v letech 1997–2002). Druhým pak v širší kooperaci s Nadačním fondem Františka Langera, Divadelním ústavem a nakladatelstvím Kvarta byl projekt Spisů Františka Langera. Na publikaci dvacetisvazková řady, k jejíž koncepci zásadní měrou přispěl Vladimír Justl, se Jiří Tomáš v letech 2000–2008 podílel vydáním celkem osmi titulů. Oba ediční projekty jsou dokladem ochoty Jiřího Tomáše vstoupit jako jeden z partnerů do velkých edičních podniků a dopomoci vydání edic mapujících dílo významných osobností české literatury.

V roce 1969 poskytl začínajícímu žurnalistovi Jiřímu Tomášovi rozhovor básník Jaroslav Seifert. Tématem byly rehabilitace autorů postižených perzekucí v padesátých letech (Mlada fronta 25, 1969, č. 74, 28. 3., s. 1 a 4.). K Seifertovi se pak vrátil už jako nakladatel, když ke stému výročí básníkova narození inicioval vydání jeho Díla ve svém nakladatelství. V čele náročné vydavatelské akce Díla Jaroslava Seiferta, které se Jiří Tomáš rozhodl tentokrát vydat mimo formát koedice, stanuli Jiří Brabec a Marie Jirásková, první díl patnáctisvazkového souboru vyšel v roce 2001 a soubor byl uzavřen již péčí syna Filipa patnáctým svazkem v roce 2015.

Na pracovních poradách edičního seifertovského týmu, které se při rozjezdu projektu uskutečnily v prostorách Filozofické fakulty na Náměstí Jana Palacha, se Jiří Tomáš projevil jako velkorysý a naslouchající nakladatel a současně jako vstřícný a milý člověk.