Na internetových stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů protestuje ředitel Ladislav Kudrna proti pojmenování vznikající stanice metra D – Olbrachtova (viz zpráva publikovaná 31. října zde). O den později tu bylo zveřejněno stanovisko celého ústavu nazvané „Politické postoje Ivana Olbrachta“ a v pondělí 3. listopadu už ÚSTR „nabízí spolupráci při přejmenování nejen stanice Olbrachtova“ a navrhuje všechny stanice nové linky metra nazvat po hrdinech odboje. Citát poslední proklamace Ladislava Kudrny, slibující QR kódy v každé stanici, které by vedly na stránky o hrdinech a hrdinkách, končí zvoláním „Linka D jako Dějiny!“ – Svatý zápal, velké plány… a současně deficit napsat něco bez pravopisných a věcných chyb. Pasažéry zjevně čeká dlouhá jízda temnotou.

Kompetence ÚSTR se – vedle neschopnosti rozlišovat uměleckou hodnotu některých Olbrachtových děl a projevy loajality stranickému (komunistickému) centru v době politických procesů 1949–1952 – zrcadlí zřejmou nepřítomností slovníkových příruček na pracovišti („nezavdaly si s totalitním režimem“ místo spr. „nezadaly“), nulovým povědomím o způsobu kladení čárek ve větě (srov. např.: „Vždyť právě díky nim, žijeme v parlamentní demokracii“), nekompetencí text zkorigovat („Pokud chceme, aby mladí lidé byli resistentní vůči totalitním, diktátorským a autoritativním režimům, musíme jí předkládat nezkreslený obraz zločinného komunistického režimu“) a překvapivě i nezpůsobilostí o věcech trochu popřemýšlet (např.: „Chceme, aby se naše děti ptaly svých rodičů, učitelů, kdo to byl ten Olbracht? To byl ten, co napsal agitační pamflet Anna proletářka?“). – Vnější úprava písemné práce: Méně úhledná – Pravopis tak na 3.

Vrcholem práce badatelské instituce je halabala načrtnutý portrét komunistického fanatismu Ivana Olbrachta, pomíjející vše, co do krámu nepasuje (např. autorův podpis pod tzv. manifestem sedmi ad.): „Po vstupu do KSČ v roce 1921 se stal redaktorem a klíčovým autorem Rudého práva. Za své politické projevy a články byl dvakrát vězněn (1926 a 1928). V roce 1920, kde [sic] se zúčastnil II. kongresu Komunistické internacionály v Moskvě. Na jeho základě napsal Obrazy ze soudobého Ruska (1921), bolševický, propagandistický pamflet. Totéž platí pro jeho román Anna proletářka (1928), který komunisté mocně využívali po únoru 1948. Olbracht aktivně podpořil komunistický převrat a podepsal se pod výzvu ‚Kupředu, zpátky ni krok!‘, vydanou 25. února 1948. Za své zásluhy se stal členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa a vedl rozhlasový odbor Ministerstva informací.“

Zkomolená zmatenice, přijíždíme do stanice! A to je už zřejmě konečná. Každopádně, pokud by se ÚSTR měl jakkoli podílet na správě a vybavení linky D pražského metra a osadil stanice slibovanými QR kódy, hrozí nutně karambol nevídaných rozměrů.