K příspěvku z minulého týdne o glose Josefa Chuchmy jsme od dotýkaného autora obdrželi reakci, kterou zveřejňujeme v komentáři u textu Sloupkař z Práva. Co k ní dodat?

Chtěl-li pan Chuchma zauvažovat o sebevědomých „nastupujících generacích“ v kultuře, nárokujících si systémovou podporu od státu, měl o nich psát adresně, a ne si sloužit Zdenou Salivarovou-Škvoreckou jako tzv. výmluvným příkladem. Jak v původní glose, tak ve své duplice spletl obratně nebo z roztržitosti páté přes deváté: nic prý nenaznačuje, jen dává do opozice; hovoří jen o převažujícím trendu, který je patrný zejména u mladých; co „patrný“, zřejmý je, a jde napříč uměleckými obory; on to viděl, a to nejednou, je členem různých grantových komisí atd. A vůči tomu všemu je proto obezřetný.

Zkusím to tedy ještě jednou, pokud možno stručně:

(1) Porovnávat nakladatelskou činnost v exilu před rokem 1989 se situací „různých nakladatelů či divadelníků nebo galeristů“ v dnešním Česku je zhola zbytečné, neboť jde o světy strukturně neporovnatelné, a srovnání tak žádný užitek nepřináší. – Ale co jednomu zbývá, když má dodat sloupek do novin, sice ho nic nenapadá, ale zrovna zemřela Zdena Salivarová a on pociťuje „trend“?

(2) Mají-li se proti sobě postavit dva kontrastní jevy, musí mezi nimi být něco souměřitelného, aby kontrast fungoval. Vyzdvihne-li se na piedestal z doby takříkajíc minulé např. malé nakladatelství pro vyhraněnou čtenářskou obec (což je případ nejen Sixty-Eight Publishers, ale i Indexu, Rozmluv, Poezie mimo domov, Konfrontace aj.), jediná juxtapozice, která má pro porovnávání s dneškem smysl, je zase nějaké malé nakladatelství s vyhraněným programem. – Jenže žádný rozumně srovnatelný podnik, na jehož chování by se daly ukázat rysy přímo opačné vůči jednání Sixty-Eight Publishers, pisatel po ruce nemá. Proto raději nikoho nejmenuje, a domnívaje se, že vynáší trumfy, ve skutečnosti blafuje výrazy jako „převažující“, „zejména u“, „mimo jiné“, „nejednou“ nebo „různí“.

(3) Je-li chuť vyjádřit obdiv nad dlouholetou koncepční i fyzicky vykonávanou prací, měla by se volit taková slova, která jedinečnost oné práce vystihnou co nejpřesněji. – Než říci o mimořádné nakladatelské činnosti Zdeny Salivarové-Škvorecké něco věcného a průkazného, sáhne pisatel raději rovnou po „oběti“. Je to slovo, které se podvědomě pojí s chováním těch, kdo položili život pro druhého nebo vsadili svou svobodu, zajištěnou existenci či jen příjemné výhody (dosaď si zde, koho chceš) ve prospěch jiného, a argument proti žadatelům o veřejnou podporu je hotov.

(4) Citované autority je třeba volit prozíravě a nevyvolávat přitom dojem, že vybraný citát považuji za výrok Nejvyššího soudu. – Obávám se, že Kunderova průpověď o „světovém historickém prvenství“ takovou neodvolatelnou platnost nemá, a Chuchmovo „tak to bylo“ (sic) to jen podtrhuje.