Na stránkách Facebooku Muzea literatury a pak i na osobních stránkách ředitele Památníku národního písemnictví / Muzea literatury Michala Stehlíka na síti X byl dne 28. srpna 2025 oznámen archivní objev zásadního významu: nález části rukopisu románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Požádali jsme Helenu Šebestovou, kurátorku Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze, která v této době zpracovává osobní a nakladatelský fond Karla Synka, kde byl rukopis objeven, o podání bližších informací k tomuto nálezu.
Mohla byste blíže popsat, o jaký materiál jde (v jaké podobě a jakém stavu se dochoval) a jaký úsek Osudů přesně pokrývá?
Jedná se o rukopis Jaroslava Haška nebo texty diktované J. Haškem Klimentu Štěpánkovi. Hašek poprvé diktoval text Klimentu Štěpánkovi od 6. pokračování 2. kapitoly III. dílu. Druhé diktování pak nastalo uprostřed věty během 9. pokračování této kapitoly. To pak pokračovalo jako souvislé diktování celé 3. a 4. kapitoly. Ve IV. dílu ještě Jaroslav Hašek sám píše část 1. kapitoly a dvě části 3. kapitoly, vedle toho se ve IV. dílu objevují Haškovy zásahy v podobě dopsání věty nebo jen částí, vpisků německých textů, případně drobných oprav v nadiktovaném textu.
Materiál nalezený v osobním a nakladatelském fondu Karla Synka tedy obsahuje:
II. díl – 2. kapitola (fragment), 4. kapitola (bez dvou odstavců celá kapitola);
III. díl – titulní list, 1. kapitola (bez prvních tří listů) až 4. kapitola;
IV. díl (úplný text do úmrtí J. Haška, bez titulního listu) – 1.–3. kapitola; součástí je také text Karla Vaňka (v rámci dopsání 3. kapitoly a pak fragment 4. kapitoly).
Stav papíru je na některých místech kritický a rukopis je potřeba restaurovat (zpevnit kraje, které jsou potrhané, případně zmuchlané, někde doplnit papírovou hmotu) a odkyselit.
Co víme o provenienci tohoto rukopisu, kde byl uložen a jak se dostal do LA PNP?
Rukopis se nacházel ve složce s dvěma rukopisnými cedulkami – Vaněk: Švejk v ruském zajetí a K. Vaněk Švejk v ruském zajetí Rukopis –, jež ovlivnily pojmenování celé složky pravděpodobně vytvořené v letech 1921–1923 u nakladatele Adolfa Synka. Do složky byl materiál v redakci nakladatelství nejspíše postupně ukládán po tom, co byl text vysázen k prvnímu vydání tiskem.
Materiály Synkova nakladatelství se do LA PNP dostaly v letech 2011–2012 jako dar od dcery Karla Synka (syna zakladatele firmy Adolfa Synka) Mileny Kutheilové. Na možnost uložení materiálů v LA PNP upozornil M. Kutheilovou Petr Kovařík. Darování materiálu, který obsahoval i složku s rukopisem Osudů, proběhlo 24. října 2011 a v LA PNP mu bylo přiděleno přírůstkové číslo 13/2012.
Na základě čeho jste určili autenticitu daného materiálu?
Proběhlo porovnání s dochovanými částmi rukopisu Osudů, uloženými v LA PNP, ve fondu Hašek Jaroslav, především srovnání fragmentu II. dílu. Objevený rukopis totiž v případě tohoto dílu románu doplňuje rukopisný materiál dochovaný v Haškově fondu (ten obsahuje: fragmenty 2. kapitoly /části 5. a 6. pokračování/, celou 3. kapitolu /10.–15. pokračování/ a dva listy z 5. kapitoly). U Synka je pak dochováno 9. pokračování 2. kapitoly a bez výše zmíněných závěrečných dvou odstavců celá 4. kapitola (od 15. pokračování, 9. listu až do v pořadí 18. pokračování, které již Hašek takto neočísloval).
Při určování napomohlo také dourčení všech zbylých rukopisů ve složce uložených – vedle rukopisu Jaroslava Haška a Klimenta Štěpánka, také rukopisu Karla Vaňka a jemu velmi podobného rukopisu, označeného jen iniciály V. S., následně určeného jako Vilma Sokolová (autorka sbírky veršů a povídek Krůpěje deštíčka). Její rukopis zde uložený nakonec nevyšel u Synků, ale v nakladatelství Šolc a Šimáček roku 1922.