Tomáš Sedláček, nový ředitel Knihovny Václava Havla, vystupující též s přídomkem ekonom a od určité doby také coby filozof, je klasikem bezobsažného bombastu. Nejprve příklad z jeho veřejného FB profilu (15. května 2025, 12:41).

„Setkat se se Semjonem Byčkovem je jako potkat myšlenku, která neprošla papírem, ale srdcem. Jeho dirigování není jen hudební výkon – je to filozofie v pohybu, metafyzika v praxi, rytmus světa vyjádřený bez slov.

Byčkov vede orchestr, jako by rozmlouval s vesmírem. Zná úzkost Šostakoviče, mystiku Mahlera i vášně Čajkovského tak, jako filozof zná Nietzscheho či Platóna – nejen intelektem, ale hlubokým prožitkem. Jeho schopnost vtisknout hudbě existenciální rozměr je dechberoucí. V každém gestu je rozhodnutí, v každé pauze ticho, které něco říká.

Semjon mi připomněl, že hudba je jazyk, kterému rozumíme dřív, než se ho naučíme. A možná právě v tom je ukrytá pravda, kterou se filozofie snaží tak dlouho uchopit.

Naše setkání oplývalo aurou toho, co Václav Havel nazýval ‚mocí bezmocných‘ – tichou, ale neochvějnou vírou v sílu lidského ducha. Právě takovou víru nese Byčkov ve své hudbě – hlubokou, neideologickou, lidskou.“

Sedláčkův postup zde a ostatně také jinde charakterizuje mj. neustálé exponování vlastní osoby (tady filozofa) a hlavně připodobňování: něco je jako něco jiného, a to je pak zase podobné něčemu dalšímu. Nakonec nelze rozlišit už nic a Tomáš Sedláček je ředitelfilozofekonom v jednom.

 

Příště Marek Orko Vácha a jeho rozhovor s titulkem „Když máte rádi dobré jídlo a hezké oblečení, jste velmi blízko Bohu“ na webu Gentlemanstore.cz.