Dalším společným výsledkem v oblasti péče o odkaz T. G. Masaryka dvou dlouhodobě spolupracujících institucí, Masarykova ústavu a Archivu AV ČR a Ústavu T. G. Masaryka, je právě knižně vydaná Bibliografie publikovaných textů T. G. Masaryka (1876–2024), kterou sestavila dlouholetá pracovnice MÚaA, historička a editorka svazků Masarykových Spisů a jeho Korespondence Jana Malínská. Ta ve spolupráci s Terezou Šnellerovou a Lukášem Holečkem sestavila objemný svazek přinášející více jak čtyři tisíce bibliografických záznamů, kterým navázala na práci badatelů předchozích generací, jejichž příslušníci se snažili podchytit a zpracovat rozlehlé Masarykovo dílo ve formě soupisů.

K prvním pokusům lze řadit Seznam publikací Masarykových, který byl součástí zvláštního čísla časopisu Česká mysl vydaného při příležitosti Masarykovy šedesátky (1910). V období první republiky nelze pominout tři realizované projekty, v prvé řadě první u nás knižně publikovanou bibliografii Masarykova původního díla, sestavenou a vydanou Borisem Jakovenkem (La bibliographie de T. G. Masaryk, 1935), dvě publikace (1930 a 1938) Jaromíra Doležala mapující vydávání Masarykových textů v cizích literaturách a speciální, na redakčních účetních knihách založenou Bibliografii Masarykových prací v předválečné Naší době, kterou sestavili manželé Marie a František Laichterovi (1936). V druhé polovině minulého století masarykovští badatelé (mj. Jaroslav Opat, Stanislav Polák) ukládali bibliografické objevy do svých monograficky zaměřených prací, větší knižně publikovaná bibliografie po roce 1989, kterou připravili O. Vochoč a Z. Pechalová (T. G. Masaryk: bibliografie k životu a dílu I. Knižní a jiné samostatně publikované práce TGM /1876–1991/, 1992), jen narychlo saturovala hlad po nejzákladnější orientaci v Masarykově díle.

V návaznosti na vydávání Spisů TGM, které odstartoval Ústav TGM v roce 1993, byla od počátku nového tisíciletí zpracovávána z impulsu Jiřího Brabce pod vedením Jany Malínské širším týmem badatelů digitální podoba Bibliografie publikovaných textů Tomáše Garrigua Masaryka a prací o jeho životě a díle v letech 1876–1937. Právě na tento ambiciózní projekt, který soustředil takřka tři desítky tisíc záznamů, navazuje přítomná bibliografie, přičemž se snaží nejen zúročit, ale do jisté míry i korigovat položky obsažené v dokončených devětatřicetisvazkových Spisech a kontinuálně vydávané řadě Korespondence.

Hlavnímu soupisu je ve svazku předeslána předmluva z pera Jany Malínské (za původní verzí následuje její překlad do dalších čtyř jazyků), která se zejména soustředí na popis členění bibliografie a poskytuje svého druhu návod práce s ní. Centrální soupis přináší záznamy tradičně rozčleněné podle jednotlivých let bez rozlišení jazyka daného příspěvku, přičemž pracuje se standardním kontinuálním pročíslováním záznamů a v patě záznamu uvádí odkaz ke svazku Spisů, kde je příspěvek přetištěn. Mimo hlavní soupis jsou vyčleněna dubia, za nimiž následuje oddíl dodatků (zde není příliš jasné, jak oddíl vznikl, byť gros údajů tvoří zjevně příspěvky ve Spisech pominuté). Aparátová část pak přináší soupisy Spisů TGM z nakladatelství Čin, soupis jednotlivých svazů „ústavních“ Spisů a soupis dosud vydaných svazků Korespondence TGM. Následuje Soupis periodik vyskytujících se v Bibliografii textů T. G. Masaryka, který v abecedním pořádku přináší výčet novin a časopisů s uvedeným číslem ročníku a roku vydání. S ním je do značné míry provázán i Rejstřík periodik vyskytujících se v Bibliografii textů T. G. Masaryka, který zachycuje např. i názvy periodik z anotační části záznamů a je kótován k číslu jednotky. Závěrečný jmenný rejstřík zachycuje pouze ta jména, která se vyskytují v názvech jednotlivých příspěvků.

Nad bibliografií je ovšem také možné si položit několik otázek. Například zda je šťastné, že v rámci jednotlivých let jsou bibliografické záznamy řazeny nikoliv dle prosté chronologie, nýbrž abecedně dle názvu (!). Zda by nebylo vhodné – jak je tomu zvykem – v čele jednotlivých roků vypsat nejprve knižní celky (anebo je popřípadě, jako je tomu např. v případě podobně rozsáhlé Bibliografie Karla Čapka /1990/, vyčlenit do samostatného soupisu). Zda nebylo možno bibliografické údaje systematičtěji anotovat, popř. jako svého druhu anotační minimum chápat uvedení bibliografických údajů toho textu, na nějž Masaryk svým příspěvkem reagoval. Jestli by nebylo užitečné vedle odkazu na svazek uvést i strany, na nichž se přetisk nachází. Zda neabsentuje soupis spoluautorů, zda Soupis periodik a Rejstřík periodik nevytvářejí zbytečnou redundanci anebo zda Rejstřík jmen – tradičně v bibliografiích řešený jako předmětový rejstřík jmenný – není ke škodě věci poddimenzován atd.

I přes zmíněné nejasnosti je zjevné, že vydaná bibliografie znamená další posun v systematickém zpracování Masarykova díla, které je zaštítěno dvěma významnými kooperujícími institucemi. Před nimi je výzva, jak pokračovat ve vydávání Masarykových textů po dokončených Spisech, a samozřejmě i otázka, jakou formou navázat na dosavadní bibliografickou práci.