„Je doba zlá a vražedně až hnusná / a zvolna mře v ní vše, co cítí lidsky,“ tak zní časové verše z právě vydaného svazku textů básníka Kamila Berdycha, který s názvem V srdcích zima nelítostná figuruje jako druhý svazek edice Trinity v ostravském nakladatelství Ilony Rozehnalové Fiducia. Tuto graficky velmi pěkně pojatou knihu (Kristína Pupáková) doprovozenou řadou celostránkových ilustrací Jakuba Janovského, charakterizuje editor Michal Jareš v podtitulu jako sebrané dílo, a to i přesto, že knížka přináší jen nějakých sto padesát stran původního autorského textu. To má dvě hlavní příčiny: jednak kdyby se Berdych narodil o pár dekád později, mohl by být takřka přiřazen do slavného Forever 27 Club, druhým důvodem je pak spletitý osud jeho literární pozůstalosti.
Jméno Kamila Berdycha (vlastním jménem Václav B., 1885–1914) není neznámé – fluktuovalo často v antologiích, které buďto připomínaly tzv. předčasně zemřelé básníky (seriál V. Černého v Lidových novinách ve třicátých letech, Hýskův výbor Ztrhané struny zvuk /1940/ či Maršíčkovo Chlapecké srdce mi zemřelo /1983/), nebo sestávaly z tvorby básníků zapomenutých (Wernischovo Zapadlo slunce za dnem, který nebyl /2000/), popř. se objevovalo v průřezech z tvorby autorů pozdní dekadence, anarchismu či dělnické poezie (Berdych se tak objevil např. u Rudolfa Illového v Československé poezii sociální /1925/ nebo u Ivana Slavíka v Českých prokletých básnících /1998/). Jediná Berdychova sbírka básní Z melodií bastarda byla vydána bez vročení v roce 1909 jako sedmý svazek edice Knihovna mladých autorů Jindřicha T. Veselého v Praze a nebyla dodnes reeditována (po řadu let je nicméně přístupná na www.ceska-poezie.cz).
Michal Jareš zvolil pro kompozici svazku přímočaré řešení: do čela postavil autorovu titulní sbírku, za niž zařadil rozsáhlejší básnickou skladbu Dcera Jairova, která se dochovala neúplně a jejíž rukopis je ve sbírkách knihovny Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Za ní následuje asi třicítka básní a pětice próz otištěných časopisecky a soubor uzavírá oddíl básní z rukopisů, jichž je něco nad třicet (v ediční poznámce jsou otištěny rukopisné varianty básní, které se markantně liší od podoby publikované). Pro závěr knihu pořídil editor pásmo, jež tvoří úryvky z dobové recepce sbírky, z veršů básníkovi dedikovaných či vzpomínek, dopisů a článků, které popisují snahy o zkompletování pozůstalosti či pokusy vydání Berdychových textů.
Na začátku Jarešova vydavatelského zájmu o autora byl nález přípravné edice Berdychových textů v pozůstalosti Kamilla Reslera. Právě Jareš pak jako první v roce 2000 vydal Dceru Jairovu, později časopisecky publikoval další Berdychovy básně a autora připomenul i ve své antologii anarchistické poezie Sejdem se, bratři, v předpeklí! (2022). Završení těchto snah otevírá možnost pro vykladače Berdychovy poezie, jejichž úkolem by se mělo stát detailní čtení jeho poezie ve světle jednak zjevných vlivů (Gellner, Dyk, Šrámek), hlouběji v kontextu anarchistické poezie počátku 20. století a básníků pracujících se sociální tematikou, ale zejména nahlédnout (zvláště díky souboru básní z rukopisů) na Berdycha jako na básníka, který nejen pod vlivem své dlouhotrvající nemoci (tuberkulóza) v předvečer Velké války píše verše existenciální úzkosti. Jeho styky s okruhem německy píšících pražských autorů a takřka shodná data narození a úmrtí s Georgem Traklem nejsou snad jen vnějšími fakty.