Roš chodeš – Psychologie v podání Tvaru – Vážení
Časopis Roš chodeš ve svém únorovém čísle překvapil razancí. Martin Šmok tu pojednal knihu Tomáše Krause s titulem Další, prosím (Academia 2024).
Po přehlídce celebrit, po jejichž bok se Kraus ve svých memoárech staví, a vedle připomínky obsahu jeho spisu u StB či jeho podílu na Zemanově vystoupení organizovaném Evropským židovským kongresem nadbíhajícím Putinovi, charakterizuje Martin Šmok dosti trefně autorovu vyprávěcí strategii: „Již po pár stránkách se v textu poprvé objevuje lehce matoucí zájmeno ‚my‘, následně prostupující celou knihou: ‚My si ho pamatujeme.‘ Není přesně jasné, kdo se za oním ‚my‘ skrývá. Je ono ‚my‘ sám Tomáš Kraus? Jeho rodina? Jeho generace? Světové židovstvo?“
V březnovém čísle časopisu pak najdeme Krausovu reakci. Poté co Kraus připomene zásluhy o Roš chodeš, do nějž sám přispíval, a vyjádří svůj úžas nad tím, že jeho „domovský“ časopis a jeho šéfredaktor Jiří Daníček mu dehonestující kritikou nevděčně a nepochopitelně vrazili nůž do zad, následuje v jeho textu pokračování onoho „my“, které Šmokův ohlas tematizoval.
Podle Krause časopis a recenzent totiž skrze tuto „dehonestaci“ uškodili především židovské komunitě, jejíž „tvář“ Kraus dle svých slov reprezentuje, a naplnili tak dokonce původní záměr StB rozvrátit židovskou obec, přičemž nahráli i propalestinským hlasům. Kousla ho snad tarantule…
*
Marika Kimatraiová podpořila v minulých měsících snahu redakce Tvaru o osvětu, když psala o výborech z próz F. X. Svobody Noční host (Tvar 19/2024) a Růženy Jesenské Astaroth (Tvar 2/2025) vydaných v nakladatelství Carcosa. Zde pár ilustrací:
„Próza Kocour, jež se jako jedna z mála odehrává v městském milieu, nese silné prvky naturalismu a doporučuji ji pouze silným náturám.“ – „Z recenzovaného výboru mne nejvíce oslovil příběh nazvaný Vidění, v němž spisovatelův um vykreslit niterné pocity a psychologii postavy dosáhl vrcholu.“ – „Kniha Astaroth otevírá čtenáři bránu ‚mimo svět‘, jehož demiurgem je skvělá vypravěčka nevšedních příběhů Růžena Jesenská.“ – „Spisovatelka se pasuje do role pozorného a vnímavého psychologa s citem pro vykreslení tajů lidských duší.“ – „Způsob, jakým si Růžena Jesenská pohrává s našimi smysly, ji řadí mezi mistry synestézie.“
A ještě: Svobodovy prózy „nepostrádají notnou dávku člověčenství, které je nadčasové“, poněvadž právě „humanita činí člověka člověkem, a proto by tato ušlechtilá entita neměla být cizí ani lidem žijícím v 21. století“. Jesenskou uzavírá vyznáním: „Výbor Astaroth ve mně zanechal nesmazatelný umělecký zážitek a motivoval mne k četbě dalších děl této výjimečné a neprávem pozapomenuté postavy české novoromantické literatury.“
*
Hana Mžourková a Klára Dvořáková otiskly ve 4. čísle Slova a slovesnosti z roku 2023 výsledky výzkumu, jenž se zabýval postoji ke kontaktovým formulím v současné české korespondenci. Šlo zejména o pozdrav „Dobrý den“ a oslovení, které začíná výrazem „Vážený…“. A je to tak, jak jsme se obávali. Formule „Vážený pane“ je sice co do zdvořilosti vnímána stále jako nejpřijatelnější, ale výzkum zároveň doložil „důležitou a výraznou změnu v hodnocení a užívání pozdravu ‚Dobrý den‘. Jeho užití při zahájení korespondence již není vnímáno jako familiární, uplatňuje se i ve formální komunikaci.“
A citát si zaslouží i neblahá pasáž z následujícího odstavce: „Kromě změny v hodnocení pozdravu ‚Dobrý den‘ výsledky výzkumu doložily posun v evaluaci i u další kontaktové formule – ‚Vážení‘ [tedy jen ‚Vážení‘, bez dalšího ‚…přátelé/pánové‘]. Ta byla v odpovědích respondentů hodnocena jako nejméně pozitivní a nejméně zdvořilá. V kontextu jazykového poradenství, jež bylo impulsem pro provedení výzkumu, je nutné […] zvážit, zda mají pracovníci jazykové poradny a tvůrci jazykových příruček i nadále oslovení ‚Vážení‘ doporučovat, nebo naopak tazatele upozornit na problematičnost této kontaktové formule.“