Jak takovou situaci trochu přiléhavěji pojmenovat? Není to ani zcela Pyrrhovo vítězství, ani vyslyšená prosba, jen pouhé pokračování tragédie. Naše setrvalá kampaň za respektování editorských práv ve vydavatelském přístupu Městské knihovny v Praze při zveřejňování e-knih vynesla pouze skromný, lépe řečeno zcela opačný a v důsledku také zarmucující výsledek.

Totiž: vydání Jiříkova vidění od J. K. Tyla (MKP, 2024) vybavil vydavatel jednající pod jménem „Redakce MKP“ ediční poznámkou, kterou zde citujeme – nejen pro noblesu stylu – in extenso: „Knižní vydání, z něhož jsme převzali text a plně přitom respektovali jeho jazykovou a pravopisnou úpravu Vladimírem Štěpánkem, vychází z kritického vydání z roku 1953 (Dramatické báchorky, Knihovna klasiků, Spisy Josefa Kajetána Tyla, sv. 19, Praha, SNKLHU). V něm je za textový základ zvolena podoba díla z vydání v roce 1849. Zájemce o podrobný popis ediční přípravy odkazujeme na Vydavatelské poznámky v tištěné předloze naší e-knihy, resp. na Poznámky ve zmíněném vydání z roku 1953. Přes naši snahu zajistit souhlas dědiců literárního historika a kritika Vladimíra Štěpánka (1917–1991) s elektronickým vydáním Tylova dramatu v MKP se nepodařilo držitele práv identifikovat a editorské dílo bylo prohlášeno za osiřelé“ (s. 98).

Nejprve k tomu, co lze z těchto tvrzení ověřit prostým srovnáním. Lehce zjistíme, že oné „úpravy Vladimírem Štěpánkem“ se redakce MKP rozhodně nedržela „plně“, nýbrž měnila rozsáhle a mechanicky interpunkci, opravovaly se domnělé chyby a přidělaly některé další. Kupodivu se ale zachovávalo psaní cizích slov, která, když se už modernizuje interpunkce, se dnes běžně píší i jinak (visáží či famosně). Analogicky to bude asi také s onou „snahou zjistit“ držitele práv, jejichž „identifikace“ se bohužel nepodařila.

Vůbec poslední souvětí z dikce edičních poznámek, jak se tento útvar v e-knihách MKP posud vyvíjel, trochu vybočuje, a to dokonce i svou nejasností. Buď zde MKP při svém prohlašování osiřelosti editorského díla otevírá agendu, která nebývá obecně v rukou editora, ale zcela jiných mocností, nebo jen chtěla vyřknout kritické slovo k tylovské textologii a projevit útrpnost, že toto mohutné nasazení nenašlo – Bůh polituj – dnes své následovníky.