Od smrti Pavla Reisenauera dnes uplynul právě rok a hodně z toho, co zde bylo psáno o jeho obrazech a demlovských ilustracích vloni, už je dnes jinak.
Adresa soukromé webové stránky Reisenauer.cz, dosud jediného místa, kde mohl zájemce nahlédnout do volné tvorby posledních let, už nefunguje, obsah se však přesunul na stránku reisenauer.webnode.cz. Příležitostí k vhledům do díla však bude od nynějška výrazně víc. Průřez tvorby nabídne už příští týden retrospektiva Pavel Reisenauer v Museu Kampa (do 1. června). Jak naznačují dostupné informace, kurátoři Alena Pomajzlová a Petr Bielický na ní chtějí představit různé podoby jeho výtvarné práce – vedle populárních kreseb pro týdeník Respekt a Orientaci Lidových novin postaví tvorbu víceméně skrytou, malířskou a fotografickou.
Podobnou konfrontaci nabízí čtyřsetstránková, převážně obrazová kniha Pavel Reisenauer. Tvorba pro Respekt, obrazy, kresby, ilustrace, fotografie, kterou k poctě svého kmenového kreslíře i jako knižní protějšek k výstavě právě vydal týdeník Respekt v redakci Kateřiny Mázdrové. Kompozičně tvůrci tentokrát (v porovnání s první knihou téhož vydavatele Reisenauer: 209 kreseb a 33 obrazů, 2008) postavili do popředí Reisenauera malíře a této části tvorby se nějak dotýká i většina doprovodných textů: Alena Pomajzlová obhlíží dílo jako celek; tvorbu i život osmdesátých a počátku devadesátých let přibližují Petr Placák a Viktor Karlík; pozdější léta Ivan Mečl; práci pro Respekt Erik Tabery, Zbyněk Petráček a rozhovor Jaroslava Formánka s Pavlem Reisenauerem; Petr Bielický, který výstavu inicioval, se vrací k její genezi a setkávání s autorem.
Vybrané obrazy jsou uspořádány chronologicky a po roce 2000 podle cyklů a sérií: Jakub Deml, Ulice, Nusle, Deset přikázání a Sedm hříchů, Jáchymov. Přestože jde v prvním i posledním případě jen o nahlédnutí do mnohem větších celků, i z několika ukázek lze zaznamenat prostupnost Reisenauerových cyklů a stěhování jejich motivů: Demlova postava se objevuje i na posledním obrazu série Ulice, poutníci na ilustraci k jeho Pouti na Svatou Horu se zas brodí sněhem v jáchymovských historických kulisách atd.
O časté literární inspiraci a rozmanitosti i šíři Reisenauerovy tvorby knižních obálek a ilustrací (přes padesát titulů) svědčí i závěrečná bibliografie, kterou sestavila Eliška Müllerová. Výtvarný akcent knihy nejvýmluvněji vyjadřuje obraz na obálce – Podzimní sen (asi 2004) z cyklu Jakub Deml.
Také informace o demlovském cyklu, které jsem tu uvedla minule, zaslouží aktualizaci. Zdokumentovaných obrazů je nyní už 77: z toho 61 je dostupných fyzicky (za ty vděčím Markétě Kořené, která dala ke vzniku celé série na motivy Demlova díla impuls) a zbytek v reprodukcích z autorova elektronického archivu (za ty děkuji autorovým dcerám). Až na tři výjimky jde vždy o čtvercový formát s délkou strany od 29 do 50 cm, převažuje rozměr 35×35 cm. Doba vzniku fotografií umožňuje zpřesnit i relativní dataci obrazů do let 2004 (či o málo dříve) až 2007. Konfrontace fotoreprodukcí a reálných maleb také ukazuje jejich proměny: několik obrazů autor po fotografické reprodukci výrazně přemaloval. Další změny byly nezáměrné: pravděpodobnými autory několika výrazných intervencí byli umělcovi přátelé, buď boxer Ignác, nebo psí bratři Kryšpín a Vendelín, opakovaně zobrazovaní i na pozdních malbách a zejména fotografiích.
Nově nalezené ilustrace demlovský cyklus námětově obohacují o konkrétní detaily básníkových textů – kromě leitmotivů celého díla, jako jsou přírodní zátiší s balvany („velrybové mocní“), zejména různými výjevy ze Zapomenutého světla nebo Mého očistce. Dynamickým pohybem postav na pozadí pražského barokního kostela sv. Jana Nepomuckého na Skalce se mezi nimi výrazně vymyká ilustrace ke snové povídce Vražda, reprodukovaná i v nové knize. Jiné ilustrace zjevně sledují rozvržení samizdatového Díla Jakuba Demla v edici Rukopisy VBF (1978–1983) – například desátý svazek výtvarné esejistiky Bílek a Jenewein měla doprovázet dvojice kompozičně podobných portrétů obou umělců, spojených s parafrází jejích figurálních děl. Obrazy roztříštěného člunu se mohou vázat ke čtvrtému svazku Tajemná loď atd.
Otevřeným zdrojem k úvahám na toto téma se nedávno stalo právě samizdatové Dílo Jakuba Demla. Všech třináct svazků včetně komentářů a průvodní Zprávy o uspořádání Díla Jakuba Demla editorů Vladimíra Binara a Bedřicha Fučíka je nyní veřejně dostupných po přihlášení do Digitální knihovny Akademie věd (kramerius.lib.cas.cz) a lze v nich nejen číst, ale i hledat konkrétní motivy. Tak si texty najdou své čtenáře a doufejme, že se také ilustrace jednou spojí s texty, k nimž patří.
Například Reisenauerův obraz dravého říčního proudu by mohl ilustrovat pasáž, kterou můžeme číst na s. 261–262 druhého svazku Demlova Díla Můj očistec v próze Podzimní sen (rukopis 1950): „Já nesoudím, jest jiný, kdo soudí, ale zadrž slovo, zastav na splavu proud, který se tam tříští a zpívá, že navždy odchází. Nebýt té překážky, což by ho bylo slyšet? I světlo je viditelné právě jen na svých překážkách.“