Nakladatelství Mimesis z italského Milána vydává ročně cca tři sta knih a snaží se podle vlastní definice představit nejzajímavější a nejinovativnější příspěvky vědeckého světa. Svým zaměřením se nakladatelství ovšem orientuje zvláště na vydávání textů z oblasti společenskovědní a literárněvědné. Pozoruhodná je z naší perspektivy dlouhotrvající snaha italského vydavatele věnovat se české literatuře a literární vědě či filozofii.
V edičním portfoliu Mimesis vedle dvou knih Karla Kosíka (Un filosofo in tempi di farsa e di tragedia, 2013 a Dialettica del concreto, 2014) najdeme též zmínky o Mileně Jesenské (v knize Laury Boella Le imperdonabili, 2013), ale třeba i básně Karla Šiktance (Come si strappa il cuore, 2006) stejně jako texty J. B. Čapka (Ibsen e altri saggi, 2022). Asi není příliš překvapivé, jak výrazně tu je prezentován český surrealismus, zejména spojený s aktivitami Petra Krále v zahraničí. Takže v Mimesis najdeme nejen básně zmíněného Krále (Tutto sul crepuscolo, 2014) a Králem vybraného a komentovaného Karla Šebka (3 x nulla, 2015), ale například i dvě knihy Milana Nápravníka (poezie Il nido del buio, 2009 a eseje La magia del Surrealismo, 2018).
V předminulém roce zde také vyšla kniha Jiřího Koubka, jehož však k surrealismu organizovaní surrealisté nepočítají. K tradičním obřadům surrealistických skupin totiž patří někoho ze svého středu vyloučit, udělat nad ním (nejlépe fémový) soud a pak se s případnou další odnoží vyloučených hádat o pravosti či nepravosti jednotlivých (nezpochybnitelných) tezí otců zakladatelů. Koubek byl vyloučen ze skupiny kolem časopisu Analogon. Svůj rozchod popsal sám podrobně v knize/rozhovoru NeDeník, která vyšla v roce 2007 (tázajícím se byl Ladislav Fanta). Stigma vyvrženého má ve výsledku značně bizarní rozměry: když vyjdou vybrané kolektivní ankety skupiny z let 1951–1986 (Hádky v kompasu, vydal Památník národního písemnictví v roce 2023), Koubkovy odpovědi v nich nenajdeme. Ponechme stranou otázky, zda „kolektivní dílo“, jak skupina jistě ankety vnímá, je pak skutečně kolektivní.
A právě Jiřímu Koubkovi vyšel ve zmíněném italském nakladatelství Mimesis před časem překlad jeho knihy Sintrová lampa z roku 2009 (La lampada della sinerizazione, 2022). Kniha má podtitul „poznámky k fenomenologii surrealismu“ a je to Koubkova osobní snaha pojmenovat, co surrealismus v dnešní době nabízí, jakým směrem se – společně s alchymií – může vydat a co ho na cestách dál ještě třeba potká. Jak už to u tohoto typu textů bývá, není to čtení jednoduché, má ve svých nekonečných větách a odbočkách někdy podobu labyrintu, ale zároveň jde o zachycení vášní (pozitivních i negativních) a celoživotního směřování ke svobodě, lásce a poezii. Sice je to už nějaký ten pátek od italského vydání, ale jde nesporně o úspěch. Možná i celé skupině navzdory?